Společný výlet s kamarádem, který je bývalý voják a má blízko k blátoplazům. Ani mě není tato oblast cizí a tak slovo dalo slovo a nápad na společný výlet byl na světě.
Původně jsem myslel, že když budu vyjíždět od našich z Hlučína, odjedu konečně v klidu. Ale opak byl pravdou a vlastně to dopadlo jako vždycky. Ještě ve čtvrtek večer dodělávám věci do práce, co by následek optimistického plánování.
Ale ráno nakonec jedu. Na smluvené pumpě se potkávám s Markem a Korym. Cesta je více méně domluvená s tím, že pokud by bylo tempo příliš rozvláčné, pojedu napřed a kdo chce, se přidá.
Zbytek gruppe Ostrava!!! se přidává s mírným, nicméně stále akceptovatelným zpožděním a vyrážíme vstříc beskydským kopcům.
Vzhledem k počasí venku a nastávající motosezoně jsem zjistil, že je opravdu nejvyšší čas podělit se s vámi o rukopis, který jsem si zapsal minulou sezonu na cestě do Polska.Dovolená proběhla 11-16.srpna. Termín zmiňuji proto, že jestli si pamatujete byly opravdu brutální hice a i na motorce bylo fakt horko. Dále velmi děkuji bratrovi, který dal můj text na stránky, jelikož můj počítač to nezvládne. 
Přiletěl k nám před dům divný pták, odkudsi z jihu, snad až z Bavorska. Takhle v půlce zimy to nebývá obvyklé a že by u nás chtěl přezimovat. Povídání o starostech mladých a neklidných motorkářů, viděno očima staršího motorkáře, který se nemůže dočkat jara a tak si krátí čas psaním takovýchto elaborátů.
Studený zimní večer počátkem ledna 2022. Jsem tou dobou v práci a slyším klapnout dveře obchodu. Tak tu mám dalšího zákazníka a jdu z vedlejší místnosti vstříc novému zájemci o krmivo. Mladý týpek kolem 25 let, s helmou, která snad pamatovala Rossiho ještě jako puberťáka a motorukavicemi mi hlásí, že je zde, aby zaparkoval tu motorku na zimu. Prý to domlouval s mým synem. Sakra, do Apríla je ještě daleko a tak se jdu podívat ven před obchod s čím, že si to ten potomek Eskymáka a motorkáře přihasil. Káčkové Bávo 1200 RS, rok narození odhadem přelom milénia. Potlačil jsem silné nutkání mu navrhnout, aby si zajel přezout na drapáky a pak že mu hned otevřu vrata a může to tam hodit. Vysvětlil jsem mladému muži, že ono slíbené místo dělí od jeho Bundesfofrgauče cca 30m rozmáčeného svahu krytého neduživým zimním trávníkem. Že s takhle těžkou motorkou to nedá, jedině by vládl dovednostmi Davida Coperfielda.
Pořídil jsem si nedávno knihu o lidových stavbách v Čechách a na Slovensku. Pro lidové stavby mám slabost a zde bylo vše pohromadě i krásnými fotkami. Můj zrak padl na jeden skanzen kousek od Chebu - to by jsem chtěl vidět. To nejdůležitější, kam, bylo vyřešeno. Na řadě byla má oblíbená část, kudy? Trasu na Ústí nad Labem a dále podél Krušných hor na západ jsem nyní odložil na zpáteční trasu z tripu. Už jsem ji měl celkem najetou a chtěl jsem vidět něco nového. Krátká rozvaha nad mapou, jasně, pojedu na Prahu a pak na Karlovy Vary. Téměř polovina trasy je po dálnici, zbytek se dá odjet po slušných silnicích. Tahle jižní trasa je skoro stejně dlouhá jako ta severní, ale bude o něco rychlejší. Dilema termínu za mne vyřešil zbytek rodiny, bude zima a nikomu se nikam nechtělo. Tudíž jsem měl pro sebe den volna.
Podzimní svoláváčka "Sraz" se uskutečnil v Rapotíně v Motopenzionu U Řízků.
Pro toto místo jsem se rozhodl když se nikdo neměl k uspořádaní podzimního srazu. U Řízků to byla sázka na jistotu, tak jako bývalo i v Dolte. Nevím zda se tomu dá říkat oficiální sraz, jelikož nic nebylo naplánované. Jen se prostě potkat a v pátek u piva a Jacka vymyslet co v sobotu. V pátek mám dovolenou, ale i tak vstávám ráno brzy. Mám ještě nějaké vyřizování ve městě. Sraz máme domluvený se Scorpionem na 10h a jsem celkem rád, protože v 7h ráno mě při pohledu na teploměr ukazující 0,4°C celkem zamrazí.
Slovy klasika, že všechno je jednou poprvé a jaké je to někdy pěkné dnes začnu. Vloni na podzim po srazu na Prajzské mi hlavou bleskla myšlenka na zorganizování srazu v mém domovském regionu - v Jizerských horách. Jenže, pak jsem si říkal, nechám tomu volný průběh, třeba se toho ujme někdo tak říkajíc služebně starší, přeci jen jsem v tu dobu nebyl v klubu ani rok. Koncem roku 2020 bylo na klubovém fóru stále ticho jako po pěšině a tak jsem vypustil sondovací balónek. Nikdo neprotestoval, doba byla nejistá. Kalkuloval jsem s myšlenkou, že by nebylo od věci mít věci připravené až to okolnosti umožní a bude možné se sejít. Myšlenku na sraz v zahraničí podřízl čínský virus jako hospodyně nebohou slípku a tak jsme asi všichni byli rádi i za to tuzemsko. Chtěl jsem si vše včas zajistit a tak jsem si již někdy od března průběžně kontaktoval potenciální ubytovatele. Nejednou mi hlavou blikla myšlenka, aby do doby ukončení epidemické stavu nezkrachovali, aby byla otevřená muzea, která jsem chtěl ukázat nebo aby se dalo projet kolem Souše. Naštěstí to vše dopadlo dobře. Trasu výletu jsem měl za letošní jaro projetou dvakrát, aby mne nepřekvapila nějaká uzavírka či jiná komplikace.