Je krátce po jarním lockdownu a já mám chuť někam vyrazit na motorce. Z časových důvodů volím cíl do 100 km, někde kde jsem dlouho nebyl. Má volba nakonec padla na Lomnici nad Popelkou. Menší městečko na rozhraní Českého ráje a Krkonoš, vybral jsem si jej proto, že na relativně malé ploše je hodně zajímavostí a já nebudu ztrácet čas jednotlivými přejezdy. Kdysi jsem sem jezdil jako dítko školou povinné ze zdravotních důvodů pravidelně léto, co léto, a tak jsem byl zvědav, jak moc se Lomnice za tu dobu změnila. Trasu jsem ani po těch letech nezapomenul. Z Liberce po E 442, rychlostní komunikace dálničního typu-nenadchne, ale ani neurazí. Používám ji v okamžiku, kdy se potřebuji rychle dostat přes Ještědsko-kozákovský hřbet, jinak dávám přednost serpentinám přes Ještěd-tam nudou rozhodně neusnete i když je to delší trasa. V Turnově následuje odbočka na I/283 a po pár kilometrech I/284, stále směr Lomnice nad Popelkou, Nová Paka. Mám tuhle trasu moc rád. Za Turnovem se silnice začíná zvedat a klesat kolem úbočí Kozákova a plynule pokračuje kopírováním křivek ladných kontur Podkrkonoší. Prostě pecka svezení, slabý provoz a relativně slušný povrch s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pokud se někdy vydáte do těchto končin, doporučuji všem tuto trasu ke svezení.

 Lomnice mne uvítala jarním slunkem a kouzelným náměstím. Městečko prokouklo do krásy. Mé první kroky směřovali na kraj města-do muzea motocyklů Raleigh v těsné blízkosti místní střední školy. V životě jsem snad neviděl ani jeden tento britský motocykl, a tak jsem byl zvědav. Bohužel, muzeum se nachází v objektu bývalé továrny firmy Mastných a fabrička z konce 19. století nyní prochází rekonstrukcí díky partě nadšenců. Takže pomalu, ale jistě to dávají do kupy. Muzeum je díky tomu otevřeno pouze po předchozí tel. dohodě a na tu jsem zapomenul, takže smůla. Snad příště. No nic, stále je tu zde k vidění mraky dalších zajímavostí.

Nedaleko dosud je městská památková zóna Karlov. Projdete běžnou uličkou menšího města, kterých každý viděl bezpočet a nejednou se střihem ocitnete na návsi, kterou lemuje ze všech stran řada krásných roubenek. Asi nejlepší na tom je to překvapení, de facto vesnickou náves bych kousek od centra města nečekal a taky fakt, že všechny ty chaloupky jsou normálně obydleny. Nejsou to žádné mrtvé domy, takže jsou ve velmi dobrém stavu. Roubenky jsem po chvilce věnované jejich focení nechal za zády a vydal se do místního městské muzea, galérie a informačního střediska v jednom. Konkrétně do Hrubého Šlechtova domu na místním náměstí. Jedná se o vícepodlažní budovu z konce 19. století. Od přízemí až po půdu je nabita různými expozicemi, věnovanými místním osobnostem či zajímavostem. Prohlídka na cca hoďku a nebudete se u ní nudit. Kromě jiného je zde možné zakoupit i pověstné Lomnické suchary a pivo z místní minipivovaru jako suvenýr z cest.

Obědem jsem se tehdy nezdržoval, odbyl se bagetou z benzinky a mohl jsem pokračovat dále v putování. Opustil jsem Lomnici a vydal se znovu dále po I/284 směrem na Novou Paku. Za Novou Vsí nad Popelkou jsem odbočil doprava na Syřenov, na jehož konci jsem se vydal po úzké silničce k parkovišti u zříceniny hradu Kumburk. Je to takový místní hojně navštěvovaný turistický cíl a ani já jsem nebyl zklamán. Od parkoviště to nebylo daleko, po červené turistické značce nějakých 300 m. Nikdy jsem tuto zříceninu nenavštívil a odměnou za výšlap v adventure ohozu mi byl parádní kruhový výhled z nedávno dokončené vyhlídkové věže. Z jednoho místa jsou dobře vidět Krkonoše i Český ráj.

Poslední dnešní zastávkou na konec mého putování se mi stalo městečko Železnice nedaleko Jičína. Párkrát za život jsem o něm slyšel, ale nikdy nenavštívil. Už po příjezdu na náměstí mne zde zarazil veliký klid a absence turistů, ačkoliv byla neděle odpoledne. Mají zde velmi pěkné náměstí pěkným morovým sloupem, až později jsem dozvěděl, že bylo v minulosti vyhlášeno jako městská památková zóna.

Patrně díky absenci větších průmyslových podniků a turistického ruchu zde zůstala zachována nádherná atmosféra dob minulých, opravdu to tu na mne dýchlo minulostí. Kousek pěšky od náměstí jsem nalezl i místní vlastivědné muzeum. Jeho součástí je i prohlídka přilehlé roubenky stypickou lomenicí, kterým je tu věnována i malá expozice. Z dalších zajímavost je tu k vidění i obchod z 19. století a výstava cechovních erbů. Na prohlídku kromě mne šla i jedna maminka s dvěma dětmi, takže fakt hlava na hlavě. Po prohlídce nastal čas se otočit k návratu, a protože jsem si chtěl ještě jednou užít parádní svezení, tak jsem se vracel stejnou cestou, kterou jsem se sem dostal. Mimochodem velmi pěkný obrázek se každému projíždějícímu naskytne zejména na jaře po dešti, protože okolní pole lemující silnici mají půdu s vyšším obsahem železa a kombinace téměř rezavé barvy a jarní svěží zeleně je opravdu fotogenická. Takže jak říkají místní: Přijďte pobejt. Já jen dodám, že to stojí za to.