O týden později než byl termín klubového srazu jsem měl již od jara přihlášen podzimní Motoroute sraz ve Vizovicích. Takže i díky tomu, že Uhry bohužel díky velké vodě nedopadli, jsem odjel do Vizovic natěšen, že se po dlouhé době opět pořádně svezu (po návratu z dovolené na motorce koncem června, jsem byl nejdále v Písku, jinak nikde). Ceny benálu pod 33,-Kč za litr jsem bral jako příjemný bonus. To se zase hóódně dlouho nezopakuje. Takže basecamp: RS Revika na okraji Vizovic. Přijezd v pátek odpoledne. Z loňského jara jsem tu znal jednoho kolegu, kterého jsem tu opět rád potkal a pak ještě dva manželské páry, které znám jako návštěvníky cestovatelských víkendů Adventure-moto. Po saturaci nutričních potřeb výborným kuřecím řízečkem s bramborovým salátem jsem se spokojeně odkolébal do přednáškového sálu vyslechnout si přednášku o motovýpravě do Nepálu. Fotečky exkluzivní, vyprávění taktéž, celé mi to jen kazila skutečnost, že borci to jeli na Royal Enfieldech. Sakra, takhle na Vefrech, to by jim určitě ve 3800 metrech nad mořem nechyběl výkon jako u Enfieldích jednobuchů. Už během přednášky na mne šlo takové spaní, že jsem oželel následnou přednášku Roberta Blaziuse z MRG Orion týmu o Intercontinental rally a šel jsem do hajan. Druhý den mne čekal náročný program a bylo potřeba, aby mužstvo bylo fit. Ránko po snídani šampiónů (párky s hořčicí a rohlíky) otřu rosu ze stroje (to snad ani nemohla být rosa, ale někdo mi polil Vefro kýblem vody) vyrážím cca po půl deváté směr Slovensko. Cíl č.1: Vesnická památková rezervace Čičmany. Mají tam šumné domky, ale parkovací automaty akosi niepremávajú. Po čtvrtém marném pokusu zaplatit parking pomocí SMS, jsem na to hodil bobek a přeparkoval jsem mimo parkovisko. Prohlídka lidové architektury velezajímavá, jako přídavek k tomu jsem chytil i celoslovenské setkání fujaristů.
No nic, čas mne tlačí a tak popojedu dále, takže nyní valím zpět znovu přes Strážovské vrchy, Ilavu, Dubnici nad Váhom a Malé Karpaty. Mou druhou dnešní zastávkou je Gazdovský dvůr v Myjavě-Turé Lúce. Bylo zřetelně vidět rozdíl oproti předchozí lokalitě. První majitel tohoto domu byl v druhé půli 19. století za prací v Americe. Po návratu za vydělané peníze postavil dům s hospodářstvím a koupil nějaké polnosti. Tady už bych si i já dokázal poradit v domácnosti, třeba týden nebo dva přežít. Jako dovča by to mohla být zajímavá zkušenost.
Poslední cíl se mi do roadbooku dostal náhodou, byl to tip jednoho spolubydlícího z chatky v basecampu.
Mohyla M.R.Štefánika, vůbec nikdy jsem ji předtím neviděl a to bylo dobře, mám rád překvapení. Při prvním pokusu mne má navigace z doby kamenné zavedla polňačku skutečně hodnou názvu off-road. Z podloží toho co kdysi byla asi 3 m úzká asfaltka už trčeli pouze balvany velikosti mužské pěsti.a místy dokonce už netrčelo vůbec nic. Tak tudy to nedám, takže v klesání otočit Vefro o 180 stupňů a zkusit to jinudy. Zadařilo se, to správné parkoviště sice okupovala individua pořádající v ten den nějaký závod na motorkách bez motoru (čti jezdci na MTB), ale mých sto koní Vefra oproti jejich výkonu jim utlo tipec. Autorem mohyly byl arch. D.Jurkovič, ten samý člověk, který má na svědomí podobu domků na Pustevnách a i tohle jeho dílo bylo monumentální, kruhový výhled okolo to celé jen podtrhuje. Pokud budete mít někdy cestu kolem, určitě se tu zastavte. Abych nezapomenul, je to v blízkosti Brezové pod Bradlom. Takže pro dnešek splněno a šupem domů. Navigace mne cestou zpět hnala přes okres Hodonín a musím uznat, že oproti slovenské straně Bílých Karpat se to na moravských silničkách Vefru líbilo o dost víc.
Na večeř jsem přijel právě včas, tak že na mne ještě zbylo. Po dobré baště následovalo losování tomboly, jejíž výtěžek byl věnován na pomoc velkou vodou postiženému motorkáři. Mimochodem, první cena byla přeprava motocyklu do Malagy a zpět od společnosti MOTOBOX.
Sobotní večer byl dále věnován přednášce M. Dřímala o Skotsku (to jsem si mimořádně užil), stejně tako tu následnou od Daniela Račana: Střední Asie (Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Badachšán). Naprostá pecka. Když jsem viděl, kolikrát tam cestou zvedali své KTM ze sněhu, bláta a štěrku, tak asi museli mít bicepsy jako Pepek Námořník
Přišlo nedělní ráno, snídaně, rozloučení se stejně postiženými pacienty a tradá domu. Ovšem byla by velká chyba nevyužít luxusní počasí a tak jsem zamířil do Vyškova, kde kousek za městem mají eldorádo všici křídlem praštění. Je tam Muzeum pozemní a letecké techniky, tak jsem si nafotil objekty svého zájmu a mastil jsem dál. Vyhýbaje se záměrně D jednotce, protože páteční zážitek z posledních cca 20km před Brnem vypálil do mé paměti nesmazatelnou stopu, jsem přes Blansko, Kunštát (zde jsem v rámci pauzy osvěžil své chuťové pohárky dobrou zmrzkou) a Poličku dorazil do Hlinska. Tady v areálu muzea v přírodě na Veselém Kopci byla má poslední zastávka tohoto víkendu. V hospůdce Na Vejminku jsem si dopřál výbornou česnečku a takhle posílen jsem se mohl věnovat prohlídce lidového stavitelství.
Domu jsem dorazil po jedné minizastávce v rodné vísce krátce před 19.hodinou. Takže za víkend natočeno něco málo přes 1000km. Má Vefrodušička má už klid a může přijít zima. Budu se na vás těšit na jaře v Uhrách.