Články
Transpublik 2014
Seznam článků
 |
Tuhle akci sleduji od samého počátku a málem jsme jeli také první ročník, i když nakonec dostaly přednost Alpy. V následujících letech zase termín kolidoval s něčím jiným. Ale letos jsem vyjel. Kdo tuhle akci nezná, ve zkratce, cílem je projet republiku po trase, která je daná povinnými průjezdními body. Ráno na startu dostanete pokyny, kudy jet. Čas se počítá od prvního průjezdního bodu, který byl v Rožnově pod Radhoštěm. V cíli vám zaznamenají čas příjezdu a to je prakticky vše. Ten zbytek je mezi tím a taky potom. :-) |
V pátek vyrážím na třikrát. Nejprve ve čtvrt na dvanáct. Na kruháku potkávám kámošku Rubi s manželem. Radek jede na FJR, tak to asi razí někam do alp. Najednou si uvědomuji, že jsem nezabalil mikinu. Tak to musím zpátky. Jedu v hadrech bez membrány a jestli bude ráno chladno, bude se hodit.
Znovu vyrážím o půl dvanácté. Rubi sedí před barákem u mašiny a pálí cígo. Asi taky něco zapomněli. Je 25 stupňů a pochvaluji si, jak je v letních hadrech příjemně. V bundě už jsem jezdil, ale kalhoty mám poprvé. Po 15 kilometrech je jasné, že takhle to nepůjde. Na rozdíl od PSIček, tyhle kalhoty nemají lacl do pasu a na záda mi nepříjemně táhne. Tak zpátky pro páteřák.
Potřetí vyjíždím ve čtvrt na jednu. Slušná sekera hned do začátku. Trasu mám plánovanou po dvojkách, to mám co dělat, abych do večera dojel.
Cestou mi píše Radim, že by dojel do kempu na pokec. Domlouváme se na 19:30 a já doufám, že to stihnu. U Hodonína na Blanensku přetáčím 110 000 km. Vychází to přesně u cedule. Cestou přes Boskovice a Prostějov jedu poprvé. Místy horší asfalt, ale pěkná cesta. Být opravená, bylo by to parádní svezení plné zatáček.
Úsek mezi Prostějovem a Přerovem je nudný, ale potěší kus opravené silnice II/150, po které se dá jet vcelku svižně. Z Přerova je to kousek do Bystřice pod Hostýnem. A pak po II/437 přes Hostýnské vrchy. Opět, hezká silnice se slabším asfaltem. Následuje klasika na Valmez a Rožnov.
V kempu jsem načas. Je už tady docela plno. Pivo teče a lidi se baví. Vyřídím registraci, dostanu přidělenou chatku s neznámým spolubydlícím, který se nakonec nedostaví, takže ji mám sám pro sebe.
Pokec s Radimem uteče strašně rychle. Zbytek večera s Beykem, jeho ženou, Carolem z Tábora a ostatníma ještě rychleji. Jdeme spát snad něco po půlnoci.
Ráno je snídaně od sedmi a jakkoli bývám ranní pták a vstávám dříve než ostatní, tady je těch ptáků celkem hodně. :-) O snídani v sedm se hlásí překvapivě hodně zájemců. Na výběr jsou párky nebo vajíčka. Žádná euforie, ale také neurazí. Za mne míchaná vajíčka OK.
Z kempu vyjíždím po osmé. První průjezdní bod je Rožnov pod Radhoštěm, kde musím získat první účtenku. Na nebi se sbírají mraky a já přemýšlím, zda nebylo lepší jet v hadrech s membránou. Nepromok mám sice s sebou, ale na obzoru to vypadá optimističtěji a neláká mne představa, že se za chvíli budu zase svlíkat. Takže to risknu.
Na Benzině v Rožnově kupuji nějakou blbost a od tohoto okamžiku mi běží čas. A začíná pršet. Naštěstí ne dlouho, takže letní hadry nestihnou promoknout. Z Valmezu na rozdíl od ostatních jedu po II/150, protože se chci svést zatáčkami a o tolik delší cesta to není, navíc s minimálním provozem. Uzavírka však hatí mé plány. Nakonec stejně skončím v Hranicích. Před Přerovem však dělám fatální chybu, když poslechnu navigaci a najíždím na dálnici. Dlužno podotknout, že navigace za to nemůže. Když jsem plánoval trasu, zapomněl jsem totiž Přerov zadatjako průjezdní bod. :-( Holt, stane se. Že něco nehraje si uvědomuji, až když míjím odbočku u obchodního centra Olympia. A než mi docvakne, co se stalo, míjím také odbočku na Nemilany. Tak fajn, otočím se až na sjezdu na Brno. Najednou mám 15 minut sekeru, která bude o to větší, že musím zpátky do Přerova. Déšť, který jsem po dálnici s velkou radostí objížděl, už na mne čeká. Cestou potkávám spoustu lidí, kteří taky jedou TPC. Bohužel v protisměru. Potkávám i Beyka, který vyjel o kus za mnou. No s takovou mne pojezdí i draci na fichtlech... :-( Původní myšlenku zajet trasu co by economy run se spotřebou 5,5l/100km padá. Přerov, balíček žvýkaček a zpátky na trasu. Pár kapek, které jsem potkal cestou do Přerova se mění v silnější deštík. Opět váhám, zda zastavit a oblíknout nepromok. Ale vím, že za pár km bude sucho a hadry za jízdy brzy oschnou, takže jedu dál. Že poslední nebudu je mi jasné na dalším průjezdním bodě del fuego u Křelova, kde se dozvídám, že část soutěžících si spletla cíl a jede do sousední pevnosti.
Uvnitř na nás čeká úkol. Vypít půllitr dlouhou slámkou na čas. Můžete si vybrat, zda kofolu nebo červenou limonádu. Volím kofolu. Třetinu vycucnu na dva hlty, ale pak to začíná váznout. Je to studené jak prase, bublinky mne šimrají v nose. S poslední deci docela bojuji. I tak mám pocit, že jsem dobrý. Mé sebevědomí však utrpí, když porovnám svůj čas 32 sekund s nejlepšími. V době mého příjezdu byl rekord 16 sekund. No jsem prostě béčko.
Dostávám potvrzení o splněném úkolu a jedu dál.
Polička – následující průjezdní bod se vyznačuje nadměrnou koncetrací motorkářů na obou pumpách u hlavní silnice. Volím Shell, ale je to jedno. Všude fronty. Na stojan, na záchod, na kasu. Když tankuji, s ohromným skřípotem plechů škrtajících o asfalt přistává v mohutném náklonu jeden z vytuněných fichtlů. Borec to má zmáklé. Ani to nedává na stojan. Zapře fichtla plotnou o obrubník, mizí v kiosku, vynoří se s účtenkou v ruce a za hlasítého zvuku připomínajícího zahradní sekačku zkříženou s nadrženou cirkulárkou mizí v oblaku modrého dýmu. Já jsem nestihl ani natankovat.
Číhošť – je geografický střed republiky a také další průjezdní bod. Pozitivní je, že leží na západ od celou dobu hrozících černých mračen. Cestou předjíždím dvě Jawy 350. To ještě nevím, že s nimi budu prakticky závodit zbytek dne. :-) Vlastní cíl je pár kroků od silnice a jdeme k němu pěšky. Je zde zákaz vjezdu. Což ovšem není zeď, jak vidíme podle stop na trávníku po předchozích soutěžících :-) Dávám chvíli pauzu na pití a sváču. Jawy odjíždí.
Na Tábor mne navigace vede po místních komunikacích rozdílné kvality. Ale zase je to zábavnější, než držet vyvrácenou ruku na plynu na dálnici. Jawy dojíždím až po nějakých 20 km. Je šílené, co dokáže udělat jedna malá přestávka. Cestou se kolem mne předjedou dvě mašiny, jedna z nich černá Kawasaki ZZR1400.
V Táboře plánuji nezajíždět moc do města a volím první pumpu. Na Shellce tankuji a když jdu platit, přijíždí výše uvedená ZZR1400 :-) Dám si studený čaj s bagetou. Když vyjíždím od pumpy, potkávám jednu z mých známých Jawek. Mám pocit, že je z Tábora, takže to dobře zná, ale dělám chybu a jedu podle navigace. Horší varianta. Pár semaforů je znát. Jawku dojíždím až kousek před Orlíkem.
V Rožmitále je naprosto jasný průjezdní bod pumpa Pap oil. Zrovna se zde na trávníku vyvaluje Beyk se svou partičkou. :-) Moje Jawky dojíždí pár minut po mně, ale jedna odjíždí přede mnou. Opět, než dopiji, ujede kus, že ji dojíždím až v zatáčkách za Nezvěsticema.
Další průjezdní bod je Stříbro a bohužel, nejrychlejší cesta je po dálnici a II/230. Ve Stříbře hned nepochopím, že už ve Stříbře jsem :-) a míjím první příhodnou Agipku u Mže. Na kopci to otočím a zpátky. Lístek a jedu dál. Cíl v kempu na břehu v.n. Jesenice už je relativně kousek. Opět nenáročná silnice II/230 a I/21.
V cílí nahlásím svůj příjezd a jdu obhlídnout kemp a vybrat si nějaké místo na stan. Organizátoři staví party stan pro večerní zábavu. Na obzoru se kupí mraky. Dělám chybu, když zapínám mobil, abych se podíval, zda bude pršet. Hromada nepřijatých horovů a sms. V práci se zase zhrobilo pár věcí... :-( Váhám, jestli to nechat na ráno, ale domů to mám 150 km a když se vyspím, mohl bych to mít během dopoledne spravené, zatímco když zůstanu, budu ponocovat a do práce se mi druhý den chtít rozhodně nebude. Takže jedu. Loučím se s se starými i novými známými a vyrážím na cestu k domovu. Formujícím se bouřkám se štěstím ujíždím a kolem deváté už tlačím motorku do garáže.
Transpublik je akce, která má své příznivce. Sejdete se s podobně postiženými lidmi, kteří se hecnou ujet za den poměrně slušnou štreku. A to nejen na velkých, moderních motorkách. Pár šílenců jede na Jawkách 350, 125ccm skůtrech a dokonce na fichtlech.
Pár lidí to bere vážně a jedou na čas s minimem přestávek. Jiní to berou jako pohodový výlet s tím, že dojedou až dojedou. Někteří jeli už několik ročníků, někteří možná všechny. Ti se pochopitelně hecují navzájem. :-) Z výsledkové listiny je zřejmé, že spíše než o výkonu stroje je to o vytrvalosti a schopnosti najít ideální trasu. Ta druhá podmínka v době, kdy navigaci zvládne každý lepší telefon už asi není tak podstatná. Ale třeba fichtlaři s ohledem na rychlost svého stroje spíše volí kratší cestu než tu rychlejší. A díky minimálním přestávkám jsou schopni zajet trasu rychleji než silnější stroje.
Co se trasy týče, ta se mi moc nelíbila. Nejrychlejší trasa bohužel vedla po dálnicích a „dálnicích“. Těmi dálnicemi v uvozovkách myslím rovné silnice první třídy. Trasa měřila nějakých 590 km, z toho palba – cesty tvořily min. 250 km. Myslím, nevím, jak to bylo předchozí ročníky, ale trasa mohla být zajímavější. Přesto myslím, že napřesrok pojedu znova. A doufám, že tentokrát i s večerem na závěr. :-)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |