Malinko tohle téma oživím. Začínám s Vefrem kroutit naši společnou druhou sezónu a moc si to užívám. Před koupí motorky po tolika letech jsem vůbec neměl představu do čeho přesně jít a tak jsem dlouho studoval nabídky a hlavně recenze. Chtěl jsem mix cesťáku a supersportu se spolehlivostí a nízkými náklady (zkraje mi to připadalo neslučitelné). Ovšem, když mi kámoš radil, ať se dívám po motorce rovnou s kufry (zvláštní jak se člověku věkem mění vkus - v 25 mi motorka s kufry přišla šeredná), protože dokupovat kufříky s držáky extra na starší stroje bývá problém a leze to do peněz, tak se ten výběr hodně ztenčil. V užším finále jsem se už rozhodoval mezi Vefrem, Ducati ST 3 a Triumphem Sprint 955i (řadový 4vál jsem sedlal v minulosti, byl super, ale teď už mne netáhne). Pro Vefro rozhodla dostupnost origo servisu na Hondu a pověst o spolehlivosti VFR. O vyřazení Ducati z výběru rozhodl jeden jediný dotaz na Ducati servis ohledně délky servisních intervalů a cen za tento úkon. Bych vydělával asi jen na servis. Takže mám spolehlivé Véčko s charakterem. Sice mne až donedávna trochu hryzal červík v hlavě-toužil jsem po větším krouťáku (třeba taková Honda ST1300 Pan European- to by bylo asi něco),jsem poněkud líný řadit, ale před pár týdny jsem jej zdárně zabil (toho červa). Vyjel jsem s kámošem na společný výlet. On si pořídil ojetou Yamahu FJR 1300 r.v 2002 a nabídl mi ji ke svezení. Tak jsem si to s ním vyměnil-na cca 50km. No přiznám se, že jsem si v první chvíli připadal jako na parníku, krouťáku tam bylo habaděj. Téměř vše pobrala 5ka a zátah luxusní. JENŽE. Ve spodních otáčkách to bylo jako v autobuse-motor nebyl téměř slyšet. O tom, že tam nějaký je, jsem se přesvědčil až při přechodu do stř. otáček. Zvukově z výfuku nevycházelo nic, co by budilo nějaké emoce a ovladatelnost- kam se hrabe Fujara na Vefro, to padá do každé zatáčky samo. Kamarád mi po jízdě na mém stroji sdělil zhruba ty samé dojmy z mé mašiny. On je spokojený se svojí volbou a já se svojí. Je to bývalý autobusák a preferuje komfort o dost více než já. No a já už nešilhám po Fujaře nebo po Pan Europeanu. Když jsem si poté přelezl zpět na Vefro, tak jsem se hned cítil jako štika v rybníce a byl jsem rád za to jaké je. Přiznám se, že jsem zpočátku zvažoval i koupi VTECu, ale trochu mne odradily zvěsti o tom, že je méně spolehlivý než FI a tak vypadl ze hry.
No a proč to sem vlastně píšu? Protože jsem se v podstatě k Vefru dostal vyřazovací metodou a byl to zkraje sňatek z rozumu, zamilovanost přišla až časem (sakra to je jak paralela s manželstvím). V roce 1996 když jsem prodával své předchozí moto, tak byla v prodeji Honda VFR 750F a upřímně se přiznám, že mne tenhle typ vůbec nebral. Pokukoval jsem po Kawasaki ZZ-R1100,Suzuki GSX-R 1100 nebo Yamaha 1000 Thunderace, jenže přišla rodina, léta plynula a preference mám nyní docela jinde. Ovšem stále si rád vychutnám serpentiny se špičkami bot drhnoucími o asfalt v sedle tohodle typu, který se zatáčkami spíše vznáší než jede. No a delší přesuny, můj denní rekord je doposud 400km, ale věřím, že v sedle téhle fešandy dám pohodlně i více bez potřeby návštěvy fyzioterapeuta následující den. Takže pokud se někdo vrací k mašinám po delší době jako já a neví si rady s výběrem typu, tak s Vefrem díky jeho všestrannosti, spolehlivosti a nízkým nákladům určitě chybu neudělá. Za mne téhle motorce jednoznačně palec nahoru a panu Hondovi do Japonska velké díky.
