Podrobnosti

Kategorie: Cestopisy

Zveřejněno: 12. 5. 2013 14:57

Napsal scalla

Zobrazení: 3139

Vikend 13.-15.7.2012 patřil tuzemskému výletu. S Pardubičákem Danem jsme si omylem prohodili díly na motorku a tak padl nápad spojit příjemné s užitečným a cestu na poštu nahradit cestou do Jeseníků.

Dlužno podotknout, že Dan je „šampón“. Tedy, nějakého toho leštiče už taky znám, ale v případě Dana si nejsem jist, jestli ta VFR vůbec tak naleštěná sjela z výrobního pásu.  Takže jeho primární starost byla, jak bude, zda nebude pršet, protože to by asi s Lenkou jeli raději autem…

To my s Pájou tyhle starosti nemáme. Na motorce jedu už do práce, takže případné srážky už nic nemění. Prostě jedeme. Počasí je přes den stojí docela za prd, ale v průběhu dne se to lepší. Když jedu pro Pavlu do práce, je už v Praze docela sucho a mezi mraky prosvítá sluníčko.

Vyjíždíme ze Smíchova o půl páté. Kvůli úspoře času míříme na hradeckou dálnici. Jižní spojka je klasicky zacpaná. Hromady aut, náklaďáky, které byly zřejmě primárně navrženy jako zadýmovací stroje pro vojáky, hnus. Jediné štěstí, že nejsou třicítky. Ale i tak se docela potím, když se snažím prokličkovat do pruhu, který aspoň trochu jede. Za lanovým mostem už se to rozjíždí a jen doufám, že na dálnici nepotkáme havárky jako posledně při cestě na sraz do Orliček. Ale je to v pohodě. Jediné vzrůšo nám chystá počasí, když nám nachystá snad všemožné kombinace. A tak jedeme po suché cestě a za sluníčka. Po mokré cestě a za sluníčka. Po suché cestě a začínajícím lijákem. Po mokré cestě po lijáku a nakonec i po mokré cestě a v lijáku. Naštěstí jsou to jen přeháňky, takže si Pája nebere svého „kosmonauta“  U Hradce sjíždím s úmyslem vzít to kolem Kuňky, ale poněkud blbě jsem si klikl do mapy počátek trasy. Na šíleném kruháku se poněkud ztrácím. Takže si dáme další kolečko pod mrakem v deštíku. Nakonec se tedy odmotám a najíždíme na zamýšlenou trasu Ráby – Počáply – Kunětice – Sezemice – Holice – Borohrádek – silnice I/11.

Na jedenáctce naštěstí už není provoz nijak hustý, takže to docela odsýpá a dokonce i zprofanované zatáčky před Žamberkem a Jablonnou si můžeme v klidu zaklopit. V Jablonném bereme benzín a děláme kratší pauzu. Počasí stále v pohodě. Sice je zataženo, ale mezerami mezi mraky jde vidět kousky modré oblohy. Že to nevydrží dlouho je jasné, jen co projedeme pár zatáček za Jablonnou. Červenovodské sedlo je v mracích. Naštěstí neprší a viditelnost je i v mlze přijatelná. Sjedeme ze sedla a zase je fajn. Šumperkem jen projíždíme a začínáme stoupat na Skřítek. Zase mraky. Navíc i mokrá silnice. Stmívá se, takže je to už trošku horší, než na Červené Vodě. Ale dá se. Navíc je to už jen kousek. No je mi jasné, že ti dva jeli autem. K penzionu v Morávce přijíždíme něco po osmé. Koukám jak puk, protože pod stříškou stojí červená VFR a na plácku před chatou další motorka pod plachtou. A to se již hrne ven vysmátý Dan a prý, jestli mám plachtu. Říkám, že ne, že se holt smířím s tím, že budu mít vykuněnou motorku. Načež Dan mizí v chajdě, aby se obratem vrátil s plachtou, že ji nepotřebuje, když jeho motorka je pod stříškou. Tož, není od věci jezdit na výlety se „šampónem“

Majitel na nás ještě čekal s kuchyní, takže i najíst dostaneme a večer u pivka uběhl velmi rychle. Mimochodem Holba mi docela chutnala.

Ráno nás čekají zádumčivé hory, jejichž vršky se ztrácejí v mracích. Na dnešek máme naplánovaný pěší výlet na Praděd. No asi to nebude nic moc. Pozitivní je, že neprší. Vzhledem k tomu, že snídaně je až o půl deváté, vyrážíme poměrně pozdě. Ale což, času je dost.

Údolím Moravice vystoupáme až k Velkému Kotli, z kterého dnes, vyjma krátkých okamžiků, kdy se protrhnou mraky, není mnoho vidět. Po krátké přestávce stoupáme dál. Nad pásmem lesa začíná docela citelně foukat. Praděd je v mracích. Tak to ani nahoru nepůjdeme. Místo toho zapadneme na Barboru na oběd. Nabízené menu není sice příliš obsáhlé, ale malý výběr kompenzuje kvalita jídla. Chutnalo všem.

Vzhledem k tomu, že v takovém počasí by z plánované hřebenovky nebylo nic, měníme itinerář a z Barbory sejdeme do údolí Bílé Opavy. V údolí nefouká a je docela teplo. Bohužel, začíná pršet. V půlce trasy se rozdělíme, protože Lenka se necítí v klouzavých teniskách slézat kaňonem. Mně se taky moc nechce, ale holt Pája chce vidět vodopád, tak co mi zbývá? Naštěstí déšť po chvíli ustává a pobořené mostky po zimě jsou opravené, takže to není takový problém, jako se jevil z počátku. V Karlově Studánce se opět shledáváme. Dan mezitím zjistil odjezd autobusu. Jede za chvíli, takže rušíme plánovanou hospodu. Po pár minutách jízdy nás ochotný řidič vysazuje u odbočky na Karlov. Opět začíná poprchávat. Ale od hlavní silnice to už není daleko a zanedlouho jsme u penzionu. Vyšlo to akorát. Rozpršelo se. Ale v příjemné hospůdce je to jedno.

Ráno nás vítá sluníčkem a modrou oblohou. Hospodský je optimisticky naladěn a tvrdí, že dnes pršet nebude. Já tedy jeho optimismus nesdílím, ale mé výhrady jsou okamžitě odmítnuty. Původně jsem měl naplánovaný ještě menší výletík kolem Jeseníků. Ale nechce se mi. Teď je sice hezky, ale kdo ví, jak bude odpoledne. Navíc Dan s Lenkou s námi nepojedou, protože Dan má nějaké resty z práce. Takže se po snídani loučíme a s Pájou jedeme přes Karlovu Studánku na Vidly a Bělou pod Pradědem. Cestou se ještě rozhodujeme udělat zajížďku na Červenohorské sedlo, na které vede ze severu krásná opravená silnice. Na jižní stranu už nezbyly peníze.

Kousek za Vidly se nám otevře pohled na sedlo. Je v mraku. To je taková zvláštnost. Už několikrát se mi stalo, že všude kolem svítilo sluníčko, jen nad sedlem byl mrak. Špatné počasí asi odradilo většinu zájemců o ježdění, protože pod sedlem potkáváme jen jednu partičku s kamerou a cestou nahoru nás hned za Bělou předjíždí jedno enduro. Já to neženu, protože zde rádi měřívají pomáhači. Ale dnes se zřejmě nechce ani jim.

Nahoře odbočíme na parkoviště k hotelu. Počasí se kazí a mraky spolu s oparem neumožňují nerušený výhled. Takže sjedeme znovu dolů. Výhled na Polskou stranu je hezčí. Svítí sluníčko. Ale tam nejedeme. Před Jeseníkem odbočujeme na silnici I/60 a v Lipové na II/369 směr Hanušovice.

Za Čáslaví už to tak optimisticky nevypadá, protože tmavý pruh mraků se začíná kupit i na západě. Ale daří se nám za sucha dojet až do Benešova. Tady začínám váhat, jestli to zkusit podjet jihem po přecpané I/4 a Votice nebo to zkusit na Neveklov s tím, že se uvidí. Ale vezmu to na Neveklov, protože ten provoz je fakt nepříjemný. U Neveklova je jasné, že směr Dobříš nebude ta správná volba. Bereme to tedy po II/105 na Sedlčany. Začíná krápat, když dojíždíme dvě mašiny. Obě jedou ve dvou a pálí to na jih. Za sluníčkem. Snažím se jich držet, aby mi „metly“ cestu. Přeci jen II/105 je více nesjízdná, než sjízdná. Ale perou to statečně, takže mi místy ujíždí, protože pálit to přes rozbité úseky nemám odvahu. A nechci ničit motorku. Za Vlkonicema začíná krápat hustěji. Sice ještě neleje, ale ty dopady studených, těžkých kapek cítím i přes rukávy bundy. Na západě je tma.

Přijíždíme do Sedlčan. Obě mašiny to k mému překvapení otáčí doprava na II/119 a pálí to přímo do té dešťové stěny. To my zajedeme k Benzině pod střechu. Je to tak akorát. Sotva zastavíme, přižene se vichr, hromy, blesky a prudký liják. Jdu koupit něco k pití a bagetu. Objet to nejde a spěchat není kam. Zanedlouho přijíždí další partička. Jedna holka jen tak v riflíčkách a bundičce. Tož ta si to asi dneska užije.

Když pomine ten největší liják a pak už jen normálně prší, obléká si Pája „kosmonauta“ a vyrážíme mezi kapky deště. Před Příbramí už déšť ustává, i když na sever i na jih od nás je pořád černo. Asi nějaká díra v mracích. Ale nestěžuji si. Doma jsme něco před čtvrtou. Motorka sice zaflákaná, ale už před výletem byla kandidát na kýbl s houbou, takže to tolik nevadí.

Dan s Lenkou měli více štěstí. Do Pardubic dojeli ještě za sluníčka a ty svoje voňavky dovezli domů čisté.

Počasí sice nebylo ideální, ale i tak to byl fajn víkend a pokud jde o tu správnou dvojku, pak doufám, že jsme se neviděli naposledy a třeba na nějaké VFRácké na viděnou…

• Předchozí
• Následující