Články
Zápis ze 4. schůze závodního výboru Slezské grupy klubu VFR, aneb večer v opiovém doupěti.
Dnes je 25. 12. 2024, jsem u Evky v Hodoníně, a tohoto poklidného vánočního svátku využiji k tomu, abych splnil své resty a napsal zápis ze 4. schůze závodního výboru, který bude způsobilý ke zveřejnění.
Schůze byla letos naplánovaná Volfikem, pro nás v nezvyklou dobu, už na konci listopadu a to konkrétně 29. Běžně tyto schůze probíhají na konci ledna. Místo konání zůstalo nezměněné a to v garáži rodinného domu Volfika v Hati. Letos to pro mne byla změna v tom, že jsem nejel svým autem, a tudíž jsem mohl požít trochu alkoholu, neboť Volfik zařídil odvoz všech účastníků tam i zpět.
Přesně v 15 hodin jsem čekal v centru Ostravy kousek od pivovaru na auto, které mne má do Haťě odvézt. Za malou chviličku u mne přistavila stříbrná Fabie a na místě spolujezdce se na mne zubil Mára. Nastoupil jsem a okamžitě jsem poznal řidiče. Byl to můj dlouholetý kamarád Martin, se kterým se známe z házené. Martin pracuje jako funkcionář házenkářského klubu HC Hlučín a vím, že bez jeho práce a zápalu pro sport, by tento klub už dávno ukončil svou činnost. S Martinem, kterému nikdo neřekne jinak než Doktor, jsem se pozdravil a vydali jsme se na hlavní nádraží, kde jsme měli vyzvednout Raďase, který má přijet vlakem z Hranic. Stalo se. Všichni jsme se sešli tak, jak bylo plánováno a vydali se do Hlučína. Tam jsme ještě nabrali Honzu Jedlu a jeli rovnou do Volfikovy garáže.
V garáži nás uvítal Škorpik a pro mne ještě neznámý Slávek, který je Volfíkovým kamarádem. Po chvilce přišel Volfik, srdečně nás objal a přivítal slovy ahoj blbečku. Takže celkem nás bylo osm. Volfik, Škorpik, Mára, Raďas, Honza, Slávek, Doktor a já. I když Doktor často odcházel a zase přicházel plnit jiné povinnosti, tak na schůzi patřil. Před samotným zahájením schůze nás hostitel seznámil s tím, že je naražená bečka a venku vedle toalety je plechový Radek. Schůze mohla být zahájena. Bylo 16:00 hodin polského času.
Úvodní slovo si vzal Volfik. Všechny nás oficiálně přivítal a vyzval k přípitku na zdar průběhu schůze. Honza Jedla hrál Zagorku při první půlce, že jako rum nechce. Bylo mu velmi slušně naznačeno, ať si své zásady strčí do řiti a dá si tu první. Honzík pochopil a poslechl rady. Zásady si tam strčil a půlku vypil. Pak už pokračoval s rumem jako my ostatní. Jako první byl zvolen zapisovatel schůze. Nebudu rozvádět, jak probíhalo hlasování, bo zprávu píšu zase já.
Druhým úkolem bylo schválit program schůze, ten byl stanoven takto.
- Uvítání půlkou.
- Zvolení zapisovatele.
- Schválení programu schůze.
- Shrnutí proběhlého období klubu VFR.
- Motoristická debata.
- Závěr.
Program schůze byl jednomyslně schválen.
Začalo se probírat, jak funguje klub a jakým směrem ho vice rozvíjet, jak ho více zpopularizovat a být zajímavým pro ostatní Veferáky, co v klubu nejsou. Je to asi debata na další sraz klubu. Zhodnotili jsme jarní sraz v Beskydech a shodli se na tom, že je dobře, že se srazu účastnili jak skalní členové, tak i kluci, kterým čas a povinnosti nedovolují absolvovat všechny srazy. Bylo nám líto, že se od srazu na Lipně nikomu neozval Bláža, který mezi nás zapadl. Vyjádřili jsme lítost nad tím, že neproběhnul, z důvodu povodní, podzimní sraz u Nora v Uhrách. Kdybychom tam přece jen jeli, tak asi v termínu této schůze, bychom se teprve vraceli. Zdravý rozum tentokrát zvítězil nad touhou sraz absolvovat. Volfik vyjádřil myšlenku, že by bylo moc fajn, kdyby i ostatní členové klubu ve svém okolí pořádali regionální schůze jako my, za účelem utužení vzájemných vztahů a přinášeli podněty, k zlepšení fungování klubu. Jednoduše řečeno. Myslel, že kdyby všichni chlastali jako my tady na severu, tak se klub nikdy položit nemůže.
Byl potvrzen termín jarního srazu, který se bude konat místo neuskutečněného podzimního srazu opět u Nora v Uhrách. Já jsem posmutněl, protože tento termín již mám obsazen akcí jinou. Motoristická debata byla zahájena tím, že nám Škorpik vysvětlil z pohledu majora letectva, jaký je dle směrnic armády ČR rozdíl mezi obyčejnou židlí a židlí s polstrovaným sedákem. Nebudu se rozepisovat, to nám Škorpík všem zopakuje na následujícím srazu.
Volfik nám popsal, jak platil pokutu za rychlou jízdu a byly mu připsány dva trestné body. Raďas vznesl dotaz na Volfika, jak může jezdit po Ostravě na motorce s pražskou RZ. Volfik mu vysvětlil, že se jedná o tak zvaný zastírací manévr pro ostatní řidiče. Neboť, když jede jako dobytek, a to bývá často, tak si každý řekne, že to jede pražské prase a tím cíleně dělá reklamu hlavnímu městu. Raďas byl s vysvětlením velice spokojený.
Byla otevřena otázka, je-li lepší na motorce mít automatickou převodovku nebo manuál. Po bouřlivé debatě jsme se usnesli, že motorka s automatem je vlastně skútr. Ještě otevřenější a bouřlivější debata se rozvinula nad otázkou, je-li lepší VFR 1200 f, nebo VFR 800Fi. Po mnoha argumentech byl Márou vyřknut závěr, že VFR 1200 je na p..u, bo je to stejně Vtec. Byla ukončena motoristická debata a zahájena diskuze.
V tuto chvíli už všichni účastníci schůze, kromě Doktora, vykazovali znaky požití alkoholických nápojů v množství, nikoliv malém. Honza si povzdechl, že má problémy se svým gynekologickým křeslem, na které nemůže sehnat důležitý náhradní díl. Údajně tento díl šukal i v Polsku, ale nedošukal. Bylo nám ho líto a shodli jsme se na tom, že Yamaha dělá výborné, ale opravdu výborné klavíry. Slávek sdělil, že je velmi rád, že byl na naši schůzi pozván jako nezávislý pozorovatel a příznivec klubu, ale hlavním účelem, proč je přítomen je to, že chce získat klubové tričko VFR v červené barvě.
Raďas předložil návrh, že Slezská grupa z moci úřední zaúkoluje Jirku Pelanta, aby zorganizoval a zrealizoval klubový výjezd na Orlí hnízdo v roce 2025. Návrh byl jednomyslně přijat. Tímto bodem byla diskuze a celá schůze oficiálně uzavřena, protože následující komunikace mezi účastníky, již neměla s diskuzí nic společného.
V 19:15 hodin byla podávána večeře, a to skvěle Volfíkem připravena Chili con carne. Na příští schůzi si vezmu krabičku, abych si ho mohl vychutnat i doma. Bylo opravdu znamenité. V 20:00 hodin byli mnozí účastníci již silně pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek a tomu odpovídala i zábava. Startovaly se motorky, túrovaly se motory a hodnotilo se všechno, co souviselo s motosportem. Od 21:00 hodin se řešilo úplně všechno, ale jednotliví účastníci si i přes veškerou snahu, již nebyli schopni mezi sebou vzájemně porozumět.
V 21:45 hodin jsem usoudil, že má hladina alkoholu v krvi dosáhla hraničních hodnot a rozhodl jsem se společnost opustit. Stejně tak učinil i Raďas, který by určitě mohl pokračovat bez následků i déle, ale potřeboval stihnou v Ostravě vlak. Snažil jsem se přesvědčit i Máru, aby jel s námi, ale on s úsměvem ve tváři řekl, že pojede až s druhým přesunem. Dodatečně jsem zjistil, že další přesun byl uskutečněn až v ranních hodinách. Rozloučili jsme se a Doktor nás odvezl do Ostravy. Raďase jsme vysadili před hlavním nádražím a mne Doktor zavezl skoro až před dům. Děkuji Martine. To, co následovalo dále na schůzi, již nevím. V průběhu následujícího dne jsem kontaktoval Máru, Raďase a Volfika a bylo mi všemi sděleno, že vše proběhlo bez závad a mimořádné události.
Vrátím se k vysvětlení podnázvu schůze (večer v opiovém doupěti). Když nebudu počítat Doktora, který pravidelně odcházel a přicházel, tak ze sedmi přítomných v garáži byli čtyři silní kuřáci a jeden sváteční bafač doutníčku. Raďas a já, jsme si to opravdu užili. Nebyla chvíle, kdyby někdo nekouřil. U Slávka si nepamatuju, že by byl bez cigarety a proto, že byla zima, tak se nevětralo. Vzpomněl jsem si na 80. a 90. léta, jak vypadaly v této době hospody před omezením kouření v nich. Moje klubové věci šly doma okamžitě na balkon a po druhém vyprání se jim navrátila jejich původní vůně. Ale k takové to akci to patří.
Kamarádi, děkuji Vám za hezký večer, Volfikovi za přípravu a občerstvení a už se těším na jubilejní 5. schůze závodního výboru Slezské grupy klubu VFR.
Kory