Podrobnosti

Kategorie: Nezařazené

Zveřejněno: 2. 12. 2006 1:00

Napsal Mája

Zobrazení: 7687

Za okny nepadá sníh, lyžovat se nedá,
Těžko se v horách obydlená chata hledá.
Však na té jedné světla svítí nám,
Jsou tu lidi, které už chvilku znám.

Motorkáři, ta banda skvělých bláznů jen,
Sní tady svůj malý krásný sen.
Ač díky zimě už se jezdit nedá,
Nálada všech se dobře zvedá.

Z repráků zní zvuk motorů,
Koutky těch lidí, zvedají se nahoru.
Na obrazovce sledují stroje svých snů,
Těší se až nadejdou doby teplých dnů.

V krvi všech snad benzín koluje,
Však zima venku dlouhou pauzu slibuje.
Však v duších všech se jezdí dál,
Každý rád by si s plynem brzdou hrál.

Smích rozléhá se chatou, já šťastná jsem,
Společně jsme uvnitř, spolu vyrážíme ven.
Užíváme si naše zimní setkání,
Přispěje minimálně k lepšímu poznání.

Ty lidi dokáží mě skutečně rozesmát,
Jsou to ti, s nimiž je člověk rád.
Atmosféra fajn, bavíme se stále,
Minuty smíchu běží krásně dále.

My, blázni, si užíváme tenhle svět,
Na nějž chceme i ze sedla pohledět.
Však když to nejde, i jinak umíme žít,
A o světě jedné stopy umíme snít.

Tyhle lidi – já ráda je mám,
Jsem strašně ráda, že je znám.
Díky nim bohatší je můj svět,
To musím vám všem teď povědět.

Každý je jiný, z různých míst jsou,
Však občas na jedno místo spolu zajedou,
A za tyhle chvíle já děkuji vám,
Lidi, jsem ráda, že vám znám.

• Předchozí
• Následující