Podrobnosti

Kategorie: Návody a technika

Zveřejněno: 7. 4. 2013 8:06

Napsal scalla

Zobrazení: 4040

Tyhle pneumatiky jsem koupil tak nějak z hecu. Všichni mne od nich odrazovali a také na netu se z nich pomalu stávají “legendy”. Hlavní výtka směřuje k hučení předního kola.

Větší přilnavost za mokra mají na svědomí nově vyvinuté XST lamely. Tradiční vzorek běhounu spolu s tlakem pneumatiky na vozovku není schopen odvést větší množství vody, která tvoří vrstvu mezi kontaktní plochou pneumatiky a silnicí. Nová, patentovaná technologie XST lamel tuto práci zastane mnohem lépe. XST lamely zajišťují lepší přilnavost za zhoršených adhezních podmínek, jako jsou vodní kaluže nebo dopravní značení.

Lamely napomáhají svými břity narušit vodní film, takže pneumatika může zůstat v kontaktu s vozovkou.

Lamely napomáhají odvádět vodu do větších drážek.

Díky esovitému tvaru lamel a jejich hloubce shodné s výškou dezénu je zajištěno pravidelné opotřebení pneumatiky po celou dobu její životnosti.

Dvojčinné rezervoáry Drážky běhounu jsou pravidelně přerušeny většími rezervoáry. Ty plní následující úkoly: Podobně jako přehrada na řece je schopna do jisté míry zbrzdit povodňovou vlnu a následně ji upouštět, také tyto rezervoáry plní podobnou funkci. V případě, kdy je na silnici velké množství vody, napomáhají ji dočasně “uskladnit” do doby, než drážka přestane být v kontaktu s vozovkou. To napomáhá zvyšovat odvodňovací kapacitu pneumatiky. Zásobníky také zvyšují efektivitu lamel tím, že ji dělí na dvě části. V zásadě je na zaobleném povrchu, jako je pneumatika, výhodnější mít mít dvě kratší lamely než jednu dlouhou.

Ještě lepší životnost

Při konstrukci pneumatiky je nutné vyřešit dva protichůdné požadavky. Přilnavost a životnost. Přilnavost lze vyřešit použitím měkké směsi. Ale ta dlouho nevydrží. Tvrdá směs, s dlouhou životností, zase nedokáže poskytnout dostatečnou přilnavost v zatáčkách. Michelin tuto problematiku řeší, podobně jako jiní výrobci, dvousměsovou konstrukcí. Tvrdší směs na středu a měkká na ramenech pláště zajišťují nejen dobrou životnost při přímé jízdě, ale také výbornou přilnavost v zatáčkách.

Testy provedené Dekrou na více než 6 000 km různých druhů silnic dokazují, že Michelin Pilot Road 3 má větší odolnost proti opotřebení, než Michelin Pilot Road 2, který v této kategorii vítězil v letech 2008 a 2009.

A jak se na nich jezdilo? Jednoduše, skvěle!

Přechod z Angel ST na MPR3 byl v podstatě bezproblémový. Obě pneumatiky mají velmi podobný profil a jsou tedy laděné spíše na stabilitu v náklonu než při přímé jízdě, takže jsem si nemusel zvykat na jiné chování. Další věc – hučení se nekoná. Buď jsem hluchý nebo postupem času Michelin zapracoval na konstrukci. Ale neslyším nic.

Myslel jsem, zda se hučení neprojeví třeba postupně, jak se bude pneumatika opotřebovávat. Ale nestalo se nic. Nehledě na to, že jestliže mají hluk na svědomí lamely v běhounu, měla by se hlučnost spíše snižovat, tak jak bude ubývat výška lamel.

Lamely mají mít také na svědomí lepší odvod vody a v tomto ohledu nelze pneumatice také nic vytknout. Právě naopak. S touhle gumou jsem začal na mokru jezdit prakticky stejně jako jezdím na suchu. Neskutečně drží.

Pravidelnost opotřebení mohou dokladovat přiložené fotografie. Pneumatika opravdu po celou dobu své životnosti podávala konstantní výkon a díky tomu, že neměla hranu, neodskakovala v zatáčce jako svého času MPR2.

Pochopitelně, požírač dálničních kilometrů a zatvrzelý rovinkář sjede placku i na téhle pneumatice. Tomu žádná dvousměs nezabrání.

Pneumatika vydržela 8200 km. To je pochopitelně mnohem méně než MPR2 před pár lety. Ale jak stále píši, nelze to takto srovnávat. Polovinu této vzdálenosti ujela MPR3 ve dvou a s bágly, což se na životnosti projeví.

Stále říkám, že dnes už špatné pneumatiky na motorky nejsou. Ale takhle ja fakt dobrá!

• Předchozí
• Následující