Podrobnosti

Kategorie: Cestopisy

Zveřejněno: 11. 5. 2013 11:02

Napsal scalla

Zobrazení: 4772

Z počátku to vypadalo, že pojedeme sami, protože většina známých odjela někam na čtyři dny. Zkusmo jsem napsal Wildovi z Tábora, což byl jeden z mých dlouhodobých restů – pořád jsme rozjímali, jak někam pojedeme, až je zima a nejedeme nikam. Loňskou dovolenou jsem s ohledem na počasí taky vzdal. Tak proč se nesvézt teď? Wilda má kupodivu čas i chuť, takže si domlouváme sraz na Benzině v Milevsku a já jdu naklikat nějakou trasu do Garmina.

Ráno je sice chladné, ale slunečné. Předpověď slibuje dvacet stupňů, což je pro motorku ideální. Není zima, ale ani žádné paření v hadrech. Vyjíždíme z Příbrami něco po deváté a na Milevsko to vezmeme zadem po II/118 a II/102, což je po většinu trasy slušné svezení zatáčkovitou silnicí, vyjma středočeské reality (rozbitého úseku) mezi Krásnou Horou a Lašovicemi. Hyperpro se opět ukazuje v dobrém světle. I ve dvou motorka sedí velmi dobře a dovoluje naprosto jisté hluboké náklony, takže za Kamýkem škrtáme stupačkama (a nikoli svodama jako dříve ). V Milevsku jsme přesně na čas a Wilda se svým modrým Blackbirdem už tam čeká na lavičce.

Doberu benzín a Pavla mezitím zpovídá Wildu, kam vlastně jedeme na tu dovolenou, protože já jí nikdy nic neřeknu.

Krátce na to pokračujeme po II/105 do Týna nad Vltavou, pak kolem jihočeských rybníků přes Dívčice, Netolice a Lhenici do Krumlova. Z Krumlova podél řeky do Rožmberka, kde stavíme na Rybářské Baště na oběd. Posezení sice fajn, u řeky, kde můžete pozorovat nejen proplouvající lodě, ale také projíždějící mašiny na souběžné silnici, ale mám pocit, že ta hospoda je čím dál horší. Jak tady vařili před lety výborně, tak dnes už spíše podprůměr. Asi budeme muset otestovat další provozovny. Nicméně oběd dáme a kolem půl jedné opět sedláme stroje.

Ve Studánkách překročíme hranici a po B126 jedeme na Bad Leonfelden a Zwettl an der Rodl. Zde B126 opouštíme a zabočíme doprava na Zwettler Strasse směr Waxenberg, Helfenberg. Touto zatáčkovitou silničkou, která sice neoplývá prvotřídním asfaltem (ale také to není tankodrom) objedeme poměrně nudný úsek B38 mezi Helfenbergem a Bad Leonfelden. Odměnou je nám krajina s pěknými výhledy.

Z Helfenbergu do Haslach an der Mühl je B38 pěkně zakroucená a nabízí parádní svezení, stejně jako úsek z Oeppingu do Wegscheidu, který už leží v Německu. V Německu ani Rakousku se Den osvobození neslaví, takže na silnici je běžný denní provoz, který není nijak silný. Před Wegscheidem sjíždíme na ST2130 a ST2630 na Freyung. Zde přetneme B12 vedoucí od Strážného a po ST2127 dojedeme do Neuschönau. Tady se nachází Stezka v korunách stromů. Chvíli zmatkujeme s parkovištěm, protože na některé motorky nesmí. Ale hned u silnice je parkoviště s vyhraženým stáním pro motorky a úschovnými boxy pro helmy a věci, které nechcete nosit s sebou.

U kasy Pavla tahá za tričko nějakého týpka, ze kterého se vyklube její kolega z práce s přítelkyní Evou, kteří se vydali provětrat svého Bandita. Jak je ten svět malý, že?  Když se dozvídají, že ještě plánujeme kolečko kolem Grosse Arberu, rozhodnou se přidat k nám.

Stezka sama o sobě může být pro někoho zklamáním. Za osm euro se projdete po chodníku vysoko nad zemí. Vzhledem k davům lidí neuvidíte ani mnoho zvířat, pokud vůbec nějaké. Ale tenhle park není jen o stezce. Zvířata jsou rozmístěna v různých oborách a lokalitách, které jsou často kilometry od sebe. Zkrátka musíte tomu vyhradit svůj čas. Raději více, než méně.

Takže pokračujeme ve třech motorkách. Po ST2132 jedeme po jižní hranici Bayerischer National Parku na Zwiesel. Vaškovi svítí hladové oko, proto jedeme po B11 na skok za čáru do Železné Rudy na benzín, který je tam o chlup levnější, než v Německu. Benzina na začátku obce směrem od hranice je moje obvyklá občerstvovací štace. Plníme nádrže a já jsem celkem spokojen, že laďáky mi nerozhodily spotřebu. I když jsem den předem překalibroval tachometr podle GPS a ubral mu 6,3% optimismu, stále vychází spotřeba velmi dobře. Na 297 km spotřebovala motorka 17,22 litrů (5,8litru/100km), což ve dvou a při poměrně slušné jízdě není špatné. Do Vaškova Blackbirda se vešlo o dva litry více.

Dlouho se nezdržujeme. Je pozdní odpoledne a ještě chceme stihnout to kolečko. Takže zpátky přes čáru do Bayerisch Eisenstein a pak hned nahoru na Neuhütte a po ST2154 na Arrach, Arnbruck, Bodenmais zpátky do kopců po ST2136 a ST2137 kolem Arbersee a Grosse Arberu zpátky na Bayerisch Eisenstein a Železnou Rudu. Celé kolečko se nám podařilo zajet vzhledem k nulovému provozu poměrně svižně. O víkendech tady bývá docela velká koncentrace motorek, aut a karavanů. Jednak je to oblíbená turistická destinace a pro motorkáře něco jako Dubá nebo Buchláky.

U pumpy už nestavíme a valíme dál do vnitrozemí. Provoz je opět překvapivě malý, což vzhledem ke končícímu státnímu svátku příliš nechápu, ale nestěžuji si. Opět si užijeme pár zatáček na české straně a zakrátko jsme v Klatovech.

Úsek Klatovy – Nepomuk je pro většinu naší skupiny překvapením díky opraveným hezkým pasážím, takže rádi překousnou rozbité mezi-úseky. Tohle fakt nepochopím. Když už se u nás nějaká silnice opraví, a třeba souvislých 10 km, proč pak mezi tím zůstavají 3-4 km tankondromu. A pak zase hezká silnice... no pořád jsme v Česku. V Nepomuku děláme pauzu na Benzině. Tahle pumpa se mi líbí. Má nad stojany takovou velkou dřevěnou pyramidu. Marek s Evou dávají po cígu, my nekuřáci nějaké to kafe nebo Big Shocka.  Marek s Vaškem opět probírají projetý úsek. Netušili, že i v Česku se dá tu a tam pěkně svézt. Říkám to pořád. Máme nepřeberně nádherných silnic. Jen ten asfalt tam stojí za prd.

Poslední etapa je už poměrně krátká a uteče rychle. Lnáře, Blatná, Mirovice, kde se odpojí Vašek a jede na Tábor.

No a my jedeme po I/19 na Březnici a II/175 Milín, kde se loučíme s Markem a Evou. Oni jedou na Prahu, my už to máme domů kousek.

Před garáží jsme o půl deváté. Myslím, že to byl docela pěkný výlet.

• Předchozí
• Následující