Podrobnosti

Kategorie: Motocyklové akce

Zveřejněno: 23. 10. 2011 20:47

Napsal scalla

Zobrazení: 3036

Tradiční Honda den v Brně se uskutečnil 23.5.2011. Pamětníci tvrdí, že po dlouhé době za slunečného počasí.

Do Brna vyrážím společně s Beykem. Potkáváme se na dohodnutém místě na Pražském okruhu a zanedlouho kodrcáme po D1 směrem k Brnu. Kousek za Jihlavou děláme pauzu na kafe a dotankování. Postupně přijíždí další motorky. Zvláštní. Všechno jsou to Hondy.

Na okruh přijíždíme s dostatečnou časovou rezervou. Zrovna probíhají novinářské jízdy a my se jdeme registrovat.

Zde potkáváme svého prodejce, který nám nabízí okamžitou jízdu za lidi, kteří se registrovali, ale nedojeli. Nabídku s radostí přijímáme a zanedlouho strouháme zatáčky na okruhu. Naše jízda navazuje, takže na okruhu strávíme 40 minut a jak se posléze shodneme, je to docela makačka. Osobně jsem měl kuklu propocenou durch. Video z okruhu nemám. V tom kalupu jsem nestihl ani nasadit kamerku.

Následuje projížďka na Crossrunneru. Vzhledem k tomu, že se jedná o překabátěnou VFRku, nečekám žádné překvapení. Ale ono se děje. Vyšší řidítka a je z toho úplně jiná motorka. Na předním kole není taková hmotnost a Crossrunner se chová tak nějak více naháčovsky. Také po přidání plynu se díky tomu motorka jeví více „tahavá“. Pokud jde o jízdní vlastnosti, pak oproti VFR800 nepozoruji žádné podstatné rozdíly. Jiný pocit z jízdy bych spíše přisoudil vzpřímenějšímu posazu. Pocitově možná Crossruner jde trošku lépe odspoda. Zapínání VTEC ventilů je poměrně jemné, ale oproti mému VTECu to taky není nijak podstatný rozdíl. Zvuk mi přijde trošku výraznější a bublavější než u VFR. Ale laďák to pochopitelně není.

Takže asi nejpodstatnější změnou je vzhled. Nebudu se zdržovat popisem motorky. Motorka v reálu nevypadá špatně a proti VFR je to zase něco jiného. Posaz je pohodlný a myslím, že na delších cestách vás Crossrunner neunaví tolik jako VFR.

Jednoramenná kyvka zůstala zachovaná, demontáž zadního kola bude snadná. Možná však bude muset jít dolů výfuk, podobně jako na FI. Ten je sám o sobě odporný. Na fotkách vypadá hrozně a ani reálná skutečnost mne nepřesvědčila o opaku. Laďák by asi byla první věc, kterou bych na motorku namontoval. Oproti VFR výhoda. Výfuk je jen jeden, navíc klasické provedení. Odpadají svody pod sedlo. Tj. laďák bude za rozumnou cenu. Pozitivní změnou je výfukové potrubí. Jak se zdá, Honda pustila chlup a oproti VTECu přestala šetřit na materiálu. Svody snad nebudou rezivět.

Další výtka směřuje k přístrojové desce. Je plně digitální a stojí za prd. Časem si na to asi půjde zvyknout. Ale nechápu, proč se Honda nepodržela osvědčené kombinace analogový otáčkoměr, digitální multifunkční displej. Asi by neúměrně vzrostly výrobní náklady. Ty běhající čárky v horní části přístrojovky jsou nepřehledné. Panel sám o sobě je kryt pouze malou kapličkou, podobně jako CB1000R. Takže na přímém slunci se krycí plexisklo dost leskne. Také svítící kontrolky na přímém slunci nejdou vidět.

Tradiční výtka směřuje k absenci zařazeného rychlostního stupně. Pochopím, že zavedení hardwarového snímače by znamenalo změnu v bloku motoru, na což v tomto rozpočtovém projektu nezbyly peníze. Ale integrovat do digitální přístrojovky elektronický ukazatel pracující na porovnání rychlosti a otáček motoru by zase tolik nestálo. Ale proč by se Honda namáhala, že? Když to někdo chce, může si přece koupit něco z produkce druhovýrobců…

Vracím Crossrunera a po pauze přichází můj zlatý hřeb dne. VFR1200F s automatickou převodovkou.

Opět přeskočím detailní popis. Snad jen první dojem – ten automat je na volnoběh takový rachtavý. Trochu to připomíná Ducati se suchou spojkou. Takový zvuk, jako by se tam něco mlelo.

Posaz, k tomu nemám co dodat. Zkrátka tak, jak jsem dostal motorku půjčenou, mi vyhovovala. VFR800VTEC taky není žádný drobek, takže rozdíl v hmotnosti jsem ani nezaznamenal. Přístrojovka je super. Krásná, přehledná. Velký analogový otáčkoměr s dvěma menšími displeji po stranách. Navíc Honda po letech horečného a zajisté i nákladného vývoje zvládla technologii ukazatele zařazeného kvaltu, což se u automatu také hodí, pokud chcete řadit v manuálním režimu.

Jelikož nemám mnoho času na seznámení s motorkou, opouštím myšlenku zkoušet manuální režim řazení. Nechávám si poradit, jak zařadit režim sport a vyrážím na okruh. Předsevzetí, že pojedu pianko a budu se s motorkou seznamovat, abych si neustlal mi vydrželo dvě zatáčky. Z motorky mám pocit, jako bych už na ní jel. Za chvíli brousím stupačku. Zkouším plný plyn a chechtám se do helmy. Zátah motoru je parádní. V režimu sport se motor vytáčí nad deset tisíc otáček a čtverka tam spadne jen chvíli na cílovce. Řazení je rychlé a jemné. Pochopitelně, nějaké cuknutí tam je. Ale pro nás VTECáře nic, co by nás vyvedlo z míry. Ani přeřazení v náklodu v zatáčce není problém. Výfuk, až vzhledově odporná chromovaná bambule, produkuje docela hezký zvuk. Brzdy jsou taky o kus dále než VFR800 a ve spolupráci se standardně dodávaným ABS jsem neměl strach za ně pořádně vzít, když jsem na cílovce potřeboval odbrzdit maximálku. Motorka si jen přičapla a guma pokvikávala, jak ABS popouštělo brzdy. Na mém VFR mi brzdy po několika okruzích začínaly vadnout. Tady jsem nic takového nepozoroval.

Jízdy končí. Pomalu se loudám zpátky do boxů a nechávám projet všechny kolem, abych mohl vyzkoušet pomalou jízdu. I při courání rychlostí chůze se s tím převodovka dokáže poprat bez nějakého cukání.

VFR1200F je z mého pohledu povedená motorka. Když odhlédnu od hnusného výfuku, což se dá pořešit hezkým (byť docela drahým) Akrapem, má tahle motorka všechno, co bych od motorky čekal. Dobrá ovladatelnost, dobré brzdy, dobrý motor, kardan. Nedostatkem zůstává malá nádrž. Ale třeba na tom Honda v rámci nějakého faceliftu zapracuje.

Kolem třetí hodiny se autodrom trošku vyprázdnil, takže přibylo možností ke svezení. Sice mne to lákalo zůstat a vyzkoušet nějaký jiný model. Ale na druhou stranu, vyhlídka na dvě hodiny po dálnici zpátky a zítřejší cestu do práce mne přiměla sednout na svou VFR a vyrazit k domovu.

Pokud bych měl hodnotit, pak Honda den v Brně byl strašně fajn. Tak třeba zase za rok a v hojnějším počtu.

• Předchozí
• Následující