Podrobnosti

Kategorie: Honda VFR typ RC46

Zveřejněno: 6. 4. 2014 7:55

Napsal scalla

Zobrazení: 4516

Každý, kdo pamatuje motorky z konce devadesátých let, vzpomíná na první VFR750. Její čistý design a jednoduché linie slibovaly radost z jízdy, aniž by působily přehnaně agresivně. Stroj však neupoutal pouze svým vzhledem. Na počátku roku 1986 Ron Haslam zajel na tomto stroji třetí místo v Transatlantic Challenge v Donington Parku.

Během 28 let své existence se VFR nikdy příliš nevdálilo svému sportovně – cestovnímu zaměření. Snad s malou výjímkou sebevědomého NR 750. A pak, někteří skalní fanoušci nikdy nepřijali VFR800, ve kterou vývoj řady vyústil.

Ale nejnovější verze, od základu přestavěná VFR800 se více než kdy dříve hlásí k odkazu prvních modelů.

Je tak elegantní! Oko může sledovat několik nosných linií a přitom utonout v moři červeně. Nebo černé či bílé, pokud jste dostatečně šílení na to, abyste si vybrali jinou barvu bazénu, do kterého chcete skočit.

Změny však jdou nad rámec pouhého vzhledu. Honda tvrdí, že kromě motoru a hlavního rámu bylo nahrazeno kompletně vše.

Je zde komplet nové odpružení. Na přední vidlici je možné nastavit nejen předpětí, ale také útlum. Zadní centrální tlumič má stavitelný útlum a předpětí je možné nastavit hydraulicky pomocí ovladače na levé straně. Jsou zde také nová kola s tenkými paprsky a přepracovaná, tužší, jednoramenná kyvná vidlice.

Ocelový podsedlový rám byl nahrazen odlévaným hliníkovým, což uspořilo 2 kg hmotnosti. Dvojitý výfuk pod sedlem byl nahrazen jednoduchým postranním, což ušetřilo dalších 5 kg.

Z výroby jsou již namontovány vyhřívané rukojeti, kontrola trakce, inteligentní vypínače blinkrů, výškově nastavitelné sedlo jezdce a spolujezdce.

Je to prakticky zcela nový model, který přichází právě včas, jelikož poslední velké změny se uskutečnily před 12 lety. Od svého uvedení v roce 2009 Honda sice prezentuje větší VFR1200F jako vlajkovou loď řady, ale s ohledem na klesající prodeje středoobjemových sourozenců bylo potřeba oživit legendu.

Takže může nová VFR kráčet směle ve slápějích svých předchůdců nebo jde jen o přehnané očekávání?

Každý kus kapotáže do sebe naprosto precizně zapadá. Spáry jsou (dle informací Hondy na prezentaci v Alicante) tenké jako vlas a dokonale rovnoměrné.

Na přístrojové desce jsou LCD displeje oproti obvyklým šedým s černými číslicemi nahrazeny černými s šedými číslicemi. Jednoduchá změna, která však působí naprosto výjimečně.

Také vyhřívané rukojeti obvykle působí dojmem, jako by si na ně někdo vzpomněl na poslední chvíli. Ne však na nové VFR800, kde vás přístrojová deska informuje o zvoleném stupni vyhřívání. A k tomu navíc vám sdělí spotřebu paliva, průměrnou rychlost a jaký rychlostní stupeň máte zařazen.

Motor o objemu 782 ccm bublající na volnoběh vyloženě svádí pootočit plynem a vyhnat ručičku do středu umístěného otáčkověru k červenému pásmu. Vytí vytočeného V4 motoru je neskytečné.

Na klikatých horských silnicích je zde dostatek kroutícího momentu již od 4 000 ot./min. V 7 000 ot./min. se ryk motoru stane hlasitějším, když se VTEC přepne ze dvou ventilů na čtyři.

První verze VFR800 VTEC se setkaly s poměrně širokou kritikou tohoto přepnutí. Nebyl problém jet nad nebo pod touto hranicí, ale jízdu v oblasti otáček kolem této hranice někteří jezdci shledávali nepříjemnou.

Nyní je sepnutí citelné, ale nikoli dramatické. Není zde žádný skok. Motor je hlasitější, výkon se zvedne a ručička otáčkoměru se nadšeně zvedá k červené oblasti, která začíná těsně pod 12 000 ot./min.

Je to návykové. Ve čtyřventilovém režimu si uvědomíte, že zkratka VFR znamená „V Four Racing“.

Všechny testované stroje byly kvůli novinářům vybaveny příplatkovým quick-shifterem. Řazení bez spojky pod plynem je zábavné, ale třešničkou na dortu je zvuk, který je s tím spojen.

Za jekotu vytočeného VTECu, přerušeného bleskurychlým přeřazením, se budete cítit jako Ron Haslam v roce 1986.

Až najednou, v příliš úzké zatáčce si uvědomíte, že Ron Haslam nejste. Nikoli však vinou nové VFR800.

Brzdy, sériové vybavené ABS, nemají projené přední a zadní brzdové okruhy, jak měla Honda u některých modelů dříve. Jsou výkonné a přesné. Jednoduše doručí na kolo tolik brzdné síly, o kolik je svými prsty požádáte.

Při brzdění v zatáčce se díky nové vidlici motorka tolik nerovná a umožní vám projet zatáčku tak, jak jste zamýšleli.

Pro cestování může jezdecká pozice působit příliš sportovně, s řidítky daleko v předu a velkou vahou na rukou. Osobně mi to nevadí. Beru to jako něco, co k VFR patří. Klidně bych se na ní vydal do Timbuktu (město v západní Africe, ležící ve státě Mali), tam ji postavil do písku a celý večer bych se na ni jen koukal.

Skalní ctitelé VFR750 mají tendenci odmítat VTEC modely kvůli jeho variabilního časování ventilů. Pro mne je nová VFR800 taková, jaká by VFR střední třídy měla být. Skutečná sportovně – cestovní mašina, se kterou mne si užiji jak okruhový den, tak týdení cestu do Algarve (nejjižnější portugalský region s hlavním městem Faro).

Jako obvykle, pár chyb se také najde. Inteligentní ukazatele směru se tak nazývají proto, že porovnávají rychlost otáčení předního a zadního kola, z čehož poznají, zda jste dokončili odbočování. Nejsem si jist, že to tak funguje i v praxi. Občas se blinkry vypnou dříve než bych chtěl, občas později. Když je pak stejně musíte zapnout nebo vypnout ručně, k čemu to vlastně je?

Tlačítko ovládající kontrolu trakce je na levém řidítku. Má pouze dvě polohy. Vypnuto a zapnuto. Přepnutí je velmi snadné. Žádné ubírání plynu, jako u mnohých konkurenčních systémů. Stačí podržet tlačítko na pár sekund a kontrolka na přístrojové desce váš informuje, že systém byl vypnut.

Kontrola trakce reguluje výkon změnou předstihu a podle Hondy tak zasahuje jemněji než při použití regulace plynem ride-by-wire. Budu upřímný. Při sebevětší palbě jsem si nevšiml, že by systém nějak zasáhl.

Hned pod sedlem jsou mírně rušivé, upevňovací body kufrů černé barvy. Bezpochyby vypadají lépe, než původní rámová konstrukce. Ale dříve, pokud jste nechtěli jezdit s kufry, rám jste sundali. Tyto úchyty jsou však napevno a bez namontovaných kufrů to vypadá, jako by zde něco chybělo.

Pro nastavení výšky sedla potřebujete nářadí a při vyšším nastavení je mezera mezi sedlem a kapotáží příliš velká.

Ale to jsou detaily.

Celkový dojem je velmi dobrý. Volitelný kryt sedla spolujezdce lícuje se stejnou precizností, jako veškeré ostatní díly. Pod sedlem je k dispozici úložný prostor dost velký na to, abyste tam uložili nepromok. Pokud sedlo spolujezdce vyměníte za kryt, získáte další prostor navíc.

Nová VFR je dospělejší, ale stále vzrušující, sofistikovaná, dokonalá, fascinující, sportovně založená, elegantní. Zkrátka taková, jaká byla původní VFR750.

Jestliže jste skalní fanda VFR, pak tohle je upgrade, na který jste čekali.

Přeloženo z www.visordown.com

{jcomments on}

• Předchozí
• Následující