Honda VFR Club Czech

Stav našich silnic není nic moc. Ale tu a tam se hezký úsek najde a člověk se naučí si tyto kousky spojovat do funkčních okruhů. Stejně tak se naučí vyhýbat se některým částem naší země jako čert kříži. To je případ silnice II/169.

Poprvé jsem se po ní vydal před více než deseti lety. Čerstvý VFRkář, čerstvý motorkář, toužící nadzvednout modravou oponu dálek. Dle mapy a počtu zatáček vypadala silnice velmi slibně. Na Kvildu jsme se vydali po silnici II/167 z Horní Vltavice. Krása. Silnice se vinula údolím Vltavy a nový povrch lákal k hlubokým náklonům. No, ty mi pravda, tenkrát ještě vůbec nešly, ale ostatní si užívali. Úsek Kvilda – Radešov k tomu přidal další rozměr. Čas. Posun o dvacet let zpět. Hrubý, rozpraskaný asfalt plný děr. Pravá to výzva pro GAZy uvědomělých pohraničních hlídek. Nikoli však pro VFR800 v rukou začátečníka. Kličkování mezi děrami, silnice zúžená o nánosy štěrku na krajích a někdy i v zatáčkách, jak stékala voda přes silnici při dešti. Zařekl jsem se, že tady víckrát ne

V neděli před 14 dny bylo krásné počasí. Sluníčko, bezmála dvacet stupňů. Škoda sedět za počítačem. Ideální příležitost vyjezdit loňský benzín. Podobný nápad měli asi všichni, protože tolik motorek na silnicích nepamatuji.

Jedu klasické šumavské kolečko, ale u Radešova, nevím, co mě to popadlo, zkusit kouknout na tu silnici znova. Do Rejnštejna taková normálka. Ale od odbočky na Kvildu koukám jak blázen. Krásný nový asfalt. S přibývajícími metry klesá teplota, takže z osmnácti stupňů v Sušici bylo na Kvildě s bídou osm, kolem sníh a na krajích silnice ještě dost štěrku, ale jinak pěkné svezení a nádherné výhledy. Myslím, že tahle část si zaslouží jezdit častěji.

Jihočeský kraj mě neustále překvapuje, protože do silnic viditelně investuje. Pokud jim to vydrží, bude tahle část Šumavy brzy srovnatelná s tou na německé straně.