Czech VFR Club na výstavě Motocykl 2008

text: Mája, Foto: DaveVFR

 Již několik let jezdíme pravidelně na výstavu Motocykl na Holešovické výstaviště a chystali jsme se tam i letos. Tentokrát však poněkud netradičně. Rozhodli jsem se propagovat Czech VFR club, aby se o něm dozvědělo více milovníků těchto krásných strojů a nejen oni. :-)

Zpočátku jsme zkoušeli jednání přes Hondu, kde, jak nám bylo řečeno, nemají vypracovanou strategii pro podporu jednotlivých klubů a tudíž nám nemohou pomoci, protože kdyby podpořili nás, příště by to po nich chtěli i ostatní. A tak jsme hledali jinou cestu. Díky Sonnymu a jeho kontaktům se nám podařilo započít jednání s ČMN, která se zdařila a tak mohly začít větší přípravy. Sháněla se trička, navrhovaly se samolepky a nažehlovačky, připravovaly se letáčky, domlouvaly se podrobnosti se zástupci ČMN… A pak se letáčky tiskly a řezaly se z A4 na formát A6, nažehlovačky se nažehlovaly a dohadovalo se, kdo bude dělat hostesky a kdy… Účast na výstavě byla naplánovaná na pátek, sobotu a neděli. Já a Dave jsme tam byli všechny tři dny, v pátek tam s námi byly Verča a Anička, v sobotu Verča a Monika a v neděli už jen Monika. Navíc v sobotu odpoledne tam byl i Sonny.

 Nevěděli jsme, co přesně nás vlastně čeká, ale vybaveni dobrou náladou jsme tam vyrazili a doufali, že se celá akce podaří. Výstava začínala v 10h dopoledne, my jsme jeli dřív, vystáli jsme si cca půl hodiny v koloně (což bylo ještě v pohodě, jiní tam strávili i 2,5h) a před výstavištěm jsme se setkali s Markem z ČMN, který nám předal visačky na vstup. Já jsem jela ještě něco zařídit a vrátila jsem se až kolem poledne. V tu dobu už Anička i Verča směle rozdávaly naše letáčky a k tomu samolepky iČMN.cz, Dave nafukoval balónky 10. výročí ČMN a výstava byla v plném proudu.

 Během dne jsme se postupně střídaly v rozdávání letáků, foukání balónků a chvilkách odpočinku. Lidičky od ČMN na nás byli milí a usměvaví, u stánku panovala po celou dobu dobrá nálada a smích. Během dne nás navštívili i někteří členové klubu a i jiní známí, kterým rozhodně děkujeme za zpestření. Udělalo se spoustu fotek, rozdalo se spoustu letáčků a samolepek a už v průběhu dne nám začínalo být jasné, že letáčky nám rozhodně nebudou na ty tři dny stačit, jelikož šly na odbyt opravdu rychle. A tak když jsem vyrazili na cestu zpět, bylo jasné, že budeme muset tisknout dál. A hlavně řezat, což zabere dost času. Ještě štěstí, že jsme měli půjčenou od kamarádů z firmy LUCO řezačku, s tou to šlo přece jen rychleji, než kdybychom to stříhali v ruce. Dovezli jsem domů Anču a Verču a pak jsme se vrhli na přidělávání letáčků, které jsme dělali do jedné do noci. Ten den jsem si výstavu ani nestihli projít.

 Další ráno jsme opět vyrazili na výstavu, tentokrát už s výrazným předstihem. Na výstavišti jsme byli kolem deváté ráno a tak jsme měli možnost prohlédnout si expozice ještě předtím, než se tam nahrnuli návštěvníci. Mimo jiné jsme samozřejmě obdivovali novou „starou“ VFR, udělali jsem i nějaké fotečky. K vidění byla řada zajímavých věcí u stánku Hondy, ale i jinde. Pro chlapské osazenstvo zde byla k vidění i velká spousta hostesek, z nichž mnohé na sobě měli jen velmi málo. Z pohledu chlapů rozhodně bylo na co koukat. Již tradičně se mezi lidmi procházeli i modelky s pomalovanými téměř nahými těly, uměleckými účesy na hlavách a líčením, které upoutávalo svou výstředností. V deset hodin se již otevřeli brány výstaviště a my holky jsem začaly rozdávat letáky a samolepky. Lidí bylo mraky a tak i letáčky ubývaly ohromnou rychlostí. Jak už to tak bývá, mnoho návštěvníků si letáček zřejmě jen sotva přečte a pak ho vyhodí, přesto jsme se na výstavě setkali i s lidmi, kteří mají VFR, ale o clubu nic nevěděli a tak se začali zajímat. Informovali jsme je a odpověděli jim na jejich dotazy a oni nadšeně slíbili, že se podívají na stránky a přijedou na nějaký sraz. Takových lidí nebylo málo a tohle nám dělalo ohromnou radost. Dokonce i někteří majitelé jiných strojů se zajímali o akce a našli se i tací, kteří sice VFR nemají, ale uvažují o ní a když od nás dostali pár informací, jejich rozhodnutí se k VFR rozhodně přikláněly.

 Během dne jsme se opět výborně bavili, mimo jiné i díky lidem od ČMN a jejich hosteskám. I mnozí návštěvníci nás potěšili. Jen jedna věc nám opět kazila radost. Těšili jsem se, že se dnes trošku víc vyspíme, ale začínalo nám být jasné, že budeme opět přidělávat další letáky. Odpoledne za námi přijel i Sonny a dokonce i on se ujal role „hostesky“ a pomáhal nám rozdávat letáky. Pořádně jsme se u toho nasmáli, ale někdy před pátou hodinou už nám došly všechny letáky. Ještě nějakou dobu jsme pobyli na výstavě, něco jsme si prošli, pobavili jsme se u stánku i jinde a pak jsme se vydali zase domů. Tentokrát jsme už odvezli domů jen Verču, jelikož Monča měla svoje auto, a pak jsme jeli opět dělat letáky. Začali jsme dřív, než předchozí den a tak jsme mohli i dřív skončit. Tentokrát jsme se do postele dostali už kolem 23h.

V neděli jsme opět vyrazili s předstihem, mimo jiné i proto, abychom se vyhnuli kolonám a abychom ještě mohli udělat nějaké další fotky, než dorazí lidé. V deset hodin už jsme zase stály s Monikou připravené rozdávat letáky. Samolepky nám došly už předchozí den a tak jsme si rozdávání letáčků zpestřovali i nafukováním a předáváním balónků dětským návštěvníkům. Jejich úsměvy a rozzářené oči rozhodně stály za to. Rozdávání balónků a kalendářů akcí ČMN měly sice na starost hostesky od ČMN, ale i my jsem se tím bavily po všechny tři dny, nejvíce však v neděli. Obzvlášť, když jsem pak rozdaly všechny naše letáky.

 Dave celou akci průběžně fotil, takže zdokumentované máme kde co… Poté, co jsme už rozdaly letáčky, tak ale nastalo největší focení. Já a Monča spolu s hosteskami ČMN jsme pod Davovým vedením pózovaly, fotily se a smály se… Užili jsem si u toho všichni spoustu legrace. Spolu s Davem fotil i Honza, který také během celého víkendu pomáhal foukat balónky, a také někdy i jiní návštěvníci výstavy. Fotek je zkrátka moc… Jukněte se do naší fotogalerie.

 Také jsme si během výstavy našli čas, abychom se podívali alespoň na malou ukázku kaskadérských vystoupení. Zrovna když jsme se byli podívat, vystupoval Mára Matoušek, který do svého „blbnutí“ na mašině i na čtyřkolce dokonce zapojil tři slečny, s nimiž předváděl kousky, které by mohly být zařazeny do speciální moto-kamasutry.

 Na konci výstavy nadešlo sbalení všech možných věcí, co jsme s sebou měli, ale také loučení s lidmi z ČMN. A tak jsme se loučili s Markem, Kubou, Alicí, Helenou, Honzou (který vlastně ani z ČMN není) a jinými lidmi, stejně jako s hosteskami. Ještě vyměnit nějaké ty kontakty, abychom si pak mohli předat a poslat fotky, domluvit se třeba zase za rok a podobně. A tak se s výstavou loučíme plni pozitivních dojmů, spokojení, s úsměvem na tváři, i když poněkud unavení… Každopádně výstava vždycky, alespoň u mě, tak nějak ohlašuje příchod nové sezóny… a ačkoliv jsme už letos něco málo najeli, už se nemůžu dočkat, až se sezóna rozjede a s ní se pořádně rozjedou i naše stroje.

Všem, kteří jste dočetli až sem, přeji, aby sezóna začala brzy, byla úspěšná, bezpečná a hlavně plná zážitků a úsměvů…


Mája



PS: A ještě malé shrnutí na závěr: 1) na výstavě jsme strávili 3 dny, 2) rozdalo se více než 6500 letáků propagujících Czech VFR Club, 3) pomocí balónků ČMN jsme rozzářili bezpočet dětských (a nejen dětských) tváří, 4) seznámili jsme se mnoha zajímavými lidmi, za 5) fakt jsem si to užili…………