Podrobnosti

Kategorie: Proběhlé akce

Zveřejněno: 13. 8. 2024 21:53

Napsal Scorpion

Zobrazení: 266

Všechno to vypadalo na poklidnou červencovou sobotu. Potřeboval jsem radu, jak po renovaci Evičiny Jawy 175 z roku 1959, ji přihlásit do provozu na veteránské značky. Napadlo mne, a teď toho lituji, zavolat Vehrvolfíkovi. Má mnoho krásných starých motorek a určitě poradí. Zavolal jsem mu a požádal o pomoc. Řekl:“ Pomůžu kamaráde, ale něco za něco.“ V tu chvíli jsem věděl, že jsem v prd..i. Přišlo to, čeho jsem se nejvíce obával.

„ Za radu napíšeš článek o jarním srazu v Beskydech, BO tebe to baví.“

Už se nedalo nic dělat, a protože psaní článku nenávidím, dnes se do toho s odporem pouštím. Předem Vás chci požádat o shovívavost, protože je to již několik měsíců, co sraz proběhl a má paměťová stopa už není to, co bývala. Může se stát, že některé důležité události nebo nedej bože účastníky zapomenu v tomto článku uvést. Tak jdeme do toho.

Organizaci Jarního srazu klubu si vzal na starost Volfík už na začátku tohoto roku. Jako pohůnky k jeho realizaci si vybral mne a Máru Vojáčka. Abychom se necítili s Markem méněcenní, nazýval nás Vehrvolf (spoluorganizátory a členy přípravného výboru) HA , HA. Místo, termín, průběh a zajištění bylo předběžně dohodnuto na schůzí závodního výboru Slezské grupy klubu VFR, kdy zápis z tohoto jednání je na stránkách klubu, proto je zbytečné se dále rozepisovat. Teď si to shrnu. Místo, Kunčice pod Ondřejníkem v okresu Frýdek Místek. Rekreační středisko H. Resort, v termínu 17. až 19. května.

Je velikou pravdou, že Vehrvolfik telefonoval, zjišťoval, zařizoval, objednával a zase rušil všechny náležitosti potřebné k zajištění srazu. Několikrát navštívil místo srazu, aby vše klaplo. Ve finální části jsem s Vehrvolfikem jel na H. Resort i já a doladili jsme detaily. Jako poslední přípravná akce před samotným srazem byla na konci dubna provedená tak zvaná zkušební jízda na motorkách. Tuto jízdu organizoval Vehrvolfik a já s Markem jsme mu měli dělat doprovod. Sraz na pumpě u Makra v Ostravě nevyšel, protože chyběl Vehrvolfik (pro nás znalé nic nového), a tak jsme s Márem vyrazili směr Beskydy sami. Nakonec jsme se všichni tři sešli pod H. Resortem a jízdu provedli. Už nebylo co na dokonalém ještě více zdokonalovat, sraz byl připraven.

Pátek 17. května.

Ráno počasí nevěstilo nic dobrého, a proto jsem z Ostravy vyjížděl již v nepromoku. Na

H. Resort jsem přijel, fakt už nevím v kolik, ale byl jsem zde uvítán Dvořím a Scorpikem. Po ubytování ve srubu, jsme se společně sešli v restauraci a čekali na ostatní účastníky. Omlouvám se, že nebudu vyjmenovávat všechny, jak dojeli, protože si už vše nepamatuji, ale k večeru jsme byli na místě už všichni, kteří byli očekáváni. Motorky byly zaparkovány a některé zaplachtovány, kvůli stále probíhajícímu dešti. Všichni účastníci byli ubytováni dle seznamu ve dvou srubech a několika apartmánech. Společně jsme se sešli v klubových barvách a tričkách v restauraci. Některé kluky jsem ještě neznal. Byl mezi námi motorkář vysoký, holohlavá, statný v černém tričku se zvláštním humorem. Protože se takových strach nahánějících kluků nebojím, dal jsem se s ním do řeči. Zjistil jsem, že je to Viky ze Studénky, o kterém jsem četl na fóru, ale ještě neviděl. Po chvíli hovoru jsem zjistil, že je Viky moc fajn chlap a díky svému osobitému humoru je i příjemný společník a bavič. Koho jsem ještě neznal

osobně byl Mirek Nečas. Seděl jsem u stolu vedle něho a jeho povídání o životě, bych dokázal poslouchat hodiny. Kluci děkuji Vám, že jsem vás mohl poznat. Dalším pro mne neznámým členem klubu byl Brachacz-ek se svou paní. Jste oba moc fajn lidi, ale omlouvám se, že jsme si moc nepovídali, BO času bylo málo, tak snad jindy.

Večerní zábava v restauraci se rozběhla v plném proudu a po uzavření restaurace, se nás většina přemístila na terasy apartmánu, kde jsme pokračovali v družných hovorech a slušné zábavě. Čas pokročil, já opustil bavící se společnost a šel jsem spát. Potřeboval jsem to, protože Vehrvolfik již před srazem rozhodl, že povedu sobotní jízdu klubu.

Sobota 18. května

Ráno bez deště polojasno, vše nasvědčovalo, že nás tento den déšť zlobit nebude. Vyšel jsem před srub a uviděl jsem před vedlejším srubem u stolu zalomenou postavu spícího neznámého podezřelého muže. Po bližším ohledání místa jsem zjistil, že je to námi všem milovaný Raďas od Moravské brány. Po kontrole jeho tělesných funkci jsem zjistil, že není ohrožen na životě. Okolí místa nálezu nasvědčovalo tomu, že Raďas je na místě od noci a tato noc byla pro něj výživná. Protože bylo ještě dost času do snídaně nechal jsem ho spát.

Odjez od hotelu byl stanoven na 9:30 hodin. Po snídani a přípravě jsme se všichni účastníci jízdy sešikovali s motorkami za hotelem a čekali na poslední dva jezdce. Báru a Vehrvolfika (jak také jinak). Sluníčko začalo připalovat a stanovaný čas odjezdu už uplynul před deseti minutami. Nechal jsem karkulku stát a sešel k apartmánu za Vehrvolfikem. Řekl mi: „Co trojčíš je teprve 9:25“. Řekl jsem mu, že mne nezajímá, jak ubíhá čas na Prajské, ale že my všichni ostatní máme na hodinkách 9:41 hodin. Po chvíli jsme všichni vyjeli až na Jirku Štefka, který se nacházel mi neznámo kde.

Vyjeli jsme seřazení od H. Resortu směrem na Štramberk, kde nás čekala první zastávka. Týlové zabezpečení nám tvořila dvě osobní vozidla, vepředu Brachacz-ek s manželkou, která rovněž pořizovala videozáznam jízdy a vzadu Hurvajs se svou sympatickou přítelkyní. Jelikož jsem nechtěl své kamarády vystavit nebezpečí postihu za překročení nejvyšší povolené rychlosti, dodržoval jsem rychlostní limity max +10. Cestou jsme ještě udělali přestávku na čerpací stanici před Kopřivnicí, protože tou pekelně rychlou jízdou, kterou jsem skupinu vedl, se nám podařilo setřást Vlada s Jankou. Jsem prostě dobrej. Po dojezdu opozdilců, jsme všichni společně dojeli na zadní parkoviště pod Štramberskou Trúbu. Motorky jsme zaparkovali to úhledného tvaru. Jelikož jako jeden z organizátoru srazu (pohůnek, viz. výše), cítil jsem za povinnost svým kamarádům pohlídat motorky. Rozhodl jsem se tedy, zůstat na parkovišti a držet stráž. Stejně smutní byli i Raďas s Márou, kterým se mne zželelo a přijali tuto oběť se mnou a zůstali jsme společně u motorek. Sdělil jsem ostatním, že mne moc mrzí, že nemohou jít na rozhlednu. Členy klubu jsem informoval, že se rozhledna nachází v údolí a vede k ní velmi krátká, rovná, květy lemovaná romantická pěšinka. Bylo mi jasné, že mne ostatní už po pěti minutách chůze v motorkářských botách do strmého kopce proklínají a to nevěděli, že jejich utrpení skončí minimálně za dvacet minut, až překonají strmý sráz přes kořeny a kamení. Co jsem mohl dělat, jsem pohůnek a mám své povinnosti. Bez výčitek jsem se svalil na louku mezi pampelišky a s klukama pozoroval kolem nás běžící závodníky, kteří se účastnili místní sportovní akce. Po hodině postupně na parkovišti docházeli naši kamarádi v různém stádiu rozkladu. Moc se mnou nikdo po příchodu nemluvil. Chtěl jsem všem říct, že

to nejhorší mají za sebou a teď už to bude jen pohodička, ale mlčet bylo asi v této chvíli to nejlepší.

Odjeli jsme z parkoviště, projeli centrum Štramberku, objeli Kopřivnici a zamířili na Pustevny. Cestou jsme projeli přes Frenštát pod Radhoštěm a minuli jeho skokanská můstky. Vyjeli jsme na Pindulu a s ní rovnou do Rožnova. Na první křižovatce jsme zahnuli vlevo okolo hotelu Eroplán a vydali se směr Slovensko. Dojeli jsme všichni na Prostřední Bečvu, kde Vehrvolf v restauraci Valašský Šenk Zvadilka zařídil stůl pro nás všechny, ať se můžeme v klidu naobědvat a nabrat sílu na cestu za Radegastem. Zde se k nám taky připojil Viky, který se jel dopoledne podívat na fotbalové utkání svého syna (Díky táto). V restauraci nás přijela pozdravit další členka klubu VFR Silva, se svým přítelem. Všichni jsme společně poobědvali a já byl s jídlem i obsluhou maximálně spokojeny. Někde, už nevím přesně kde, nás opustil Raďas, protože se musel účastnit rodinných oslav narození člena rodiny. Vím, že mi psal zprávu, „Jsem doma a pokračuji v tom, kde jsem včera skončil“. Bylo mi jasné, v jakém stavu se právě nachází. Tak mne teď napadá, že jsme mu měli vrátit peníze za ubytování, protože noc prožil na lavičce s hlavou zabořenou ve stole. Před restaurací šéforganizátor Vehrvolf svolal mimořádnou poradu všech zúčastněných. Po krátké debatě bylo většinou rozhodnuto, že se na Pustevny nepojede a pozdravení pohanského boha Radegasta vynecháme. Dále jsme se vrátili k původnímu průběhu jízdy a to bylo, že si mohl každý účastník rozhodnout, jak bude jeho jízda pokračovat. Byly tyto možnosti.

1. S Vehrvolfikem přejet přes Bílou a Hamry na přehradu Šance a prohlédnout si hráz a vodní dílo.

2. S pohůnkem číslo jedna, jízdu v serpentýnách Ostravice - Hamry.

3. S pohůnkem číslo dva, jízdu Bumbálka - Velké Karlovice - Soláň.

4. Individuální přesun na H. Resort.

Po dohodě jsme se všichni přesunuli k přehradě Šance. Jak to probíhalo tam nevím, protože jsem společně s Vikym a Mirkem Nečasem využili varianty číslo dvě a několikrát si zajeli zatáčky Ostravice - Hamry. Zbytek výpravy zůstal s Volfíkem na hrázi přehrady. Po dostatečném vyblbnutí jsme se přes Čeladnou vrátili na H. Resort, kde jsme bezpečně a bez pokut dorazili okolo 17. hodiny. Na místě již byli někteří členové klubu a někteří dojížděli později. Chystali jsme se na večerní setkání všech členů.

Po společné večeři jsme měli s Dvořím domluvenou saunu s vířivkou. Do toho nám zabodla vidle Bára, která nás požádala, jestli by jsme jí a ostatním dámám pustili náš čas v sauně, ať tam ony nemusí až po 22 hodině. Protože je Dvoří slušný, příjemný, chápavý a galantní mladý muž, tak jsme po vzájemné dohodě holkám místo pustili. Sami jsme se shodli, že po desáté už asi nebudeme schopní z vířivky vylézt a budeme se raději věnovat svým kamarádům, pivu a Jackovi D v restauraci. Posezení proběhlo bez závad, bez vážnějších diplomatických debat a hlubokých úvah. Já jako antipařmen jsem kamarády opustil před 23 hodinou a šel jsem spát. Co se dělo do rána nevím, ale ve srubu bylo velmi veselo i po půlnoci.

Neděle 19. května

Ráno zataženo, vše nasvědčovalo tomu, že zase zmokneme. Společně jsme se sešli na snídani a na nikom nebyly vidět, že by noc přinesla nějaké mimořádné události. Většina z nás sledovala dešťové radary na svých mobilech a stanovila si strategii přejezdu domů. Úžasný byl Noro, řekl: „Toto je normálne počasjé a když tak zmokněm.“ Rozloučil se a vyjel vstříc dešti směr Slovensko. Postupně jsem se rozloučil se všemi kamarády, ve srubu si oblékl nepromok a pomalu se chystal k odjezdu. Původně jsem myslel, že vyjíždím i s Márou, ale na Čeladné už jsem ho za sebou neměl. Ujet jsem mu nemohl, nejsem Markéz, tak jsem došel k závěru, že jel asi jinou cestou. Chcalo a chcalo do Frýdku a pak jako když utne. Mraky se rozestoupily a vylezlo sluníčko. Do Ostravy jsem dojel už na suchém asfaltu. Po dojetí jsem jen sledoval jednotlivé příspěvky na fóru, kdo už dojel bezpečně domu. Nebyl by to Jirka 72, kdyby si cestu nezpříjemnil návštěvou zajímavých míst a udělal to i tentokrát. Jiříku, máš můj veliký obdiv. S radostí jsem se dočetl, že jste všichni dojeli bez útrap domů.

Závěrem.

Chci se všem omluvit za to, že tento sraz byl mou zásluhou, se svou průměrnou rychlosti nejpomalejším srazem, který jsem kdy absolvoval.

Chci poděkovat DaveVFR -ovi za propisky a upomínkové předměty clubu a Márovi za znaky Honda, kterými nás obdaroval.

Chci poděkovat Norovi, že pod mírným nátlakem se svobodně a po zralé úvaze rozhodl zorganizovat podzimní sraz v Maďarsku, na který se těším.

Děkuji Scorpikovi za konečnou úpravu článku a jeho zveřejnění na webových stránkách klubu.

Chci poprosit všechny, kteří mají nějaká fota a videa ze srazu, aby jej připojili pro nás ostatní k tomuto článku.

Největší poděkování však patří Verhvolfovi, za to, že tento sraz zorganizoval, zařídil a uskutečnil. Díky Marku.

Dovětek.

Po srazu jsem cítil určitý dluh, že jsme nestihli navštívit jednoho s hlavních symbolu Beskyd, sochu Boha Radegasta. Proto jsem za čtrnáct dní po srazu s karkulkou vyjel na Pustevny a v našem klubovém tričku VFR, sochu Boha Radegasta navštívil a tím doplnil poslední sklíčko do mozaiky srazu.

Chci poděkovat všem, kteří jste na sraz přijeli a strávili s námi víkend v Beskydech.

Kory

• Následující