Z Příbrami vyjíždíme netradičně na čtyřech kolech do prosluněného mrazivého rána. Mám trochu obavy ze silnic na Vysočině, takže si necháváme časovou rezervu. Avšak po čtvrteční sněhové kalamitě se situace celkem stabilizovala a hlavní tahy jsou bez problémů sjízdné, dálnice naprosto v pohodě. U Náměšti sjíždíme z D1 na silnici II/399. Na sjezdu stojí cisterna a policejní vůz s puštěnými majáky. Obával jsem se, že silnice bude uzavřena, ale nic se nedělo. Policisté na nás mávají, abychom jeli. Jedeme. Silnice je zasněžená, ale v pohodě sjízdná a sněhu méně, než v Příbrami. Jedeme pomalu a koukáme kolem sebe. Do Dalešic přijíždíme s desetiminutovou rezervou.

Jdeme do pivovarské restaurace dát si něco k pití. Partičku ve výčepu omylem považuji za členy, které ještě neznám. Ale když na dotaz, zda jsou také VeFeRkáři, protáhnou obličeje, poznávám svůj omyl. Ale to se již po schodech dolu řítí ta správná parta. K mému velkému překvapení, fakt dorazili včas, takže na jedenáctou hodinu dohodnutá prohlídka může začít podle plánu.

Vlastní pivovar je opravdu malý a také prohlídka zahrnuje jen tři místnosti. Výklad je však zajímavý, proložený perličkami z natáčení filmu Postřižiny.

Prohlídka zabere necelou půlhodinu. Vracíme se zpátky do restaurace, kde nám promptně začínají servírovat objednané jídla. Sympatická a ochotná obsluha, skvělá jídla. Osobně bych návštěvu doporučil.

Po obědě vyráží kolona směrem na Znojmo. Nedaleko Vranovské přehrady leží náš další cíl. Muzeum motorismu. Muzeum se nachází se v objektu bývalé vodárny a zahrnuje nejen automobily a motocykly, ale také sbírku traktorů, stabilních motorů a věcí s motorismem souvisejících, jako benzínové stojany, hevery, značky, ukazatele apod. Dlužno podotknout, že většina exponátů je v původním dochovaném stavu a na svou renovaci teprve čeká.

Polovina výpravy bere za vděk hospodou v místě, druhá polovina jede do country saloonu ve Vraném.

Po večeří se vracíme zpět do našeho útulně prochladlého výčepu. Ústřední topení z úsporných důvodů vypnuté a malá kamínka nemají šanci ten prostor vytopit. Raději než pivo si dáváme svařáky a hned je to lepší. Vlado objevuje, že jsme již zpátky z večeře a nahání do výčepu ostatní. Majitel pouští na televizi DVD s průběhem rekostrukce statku a muzea. To však nikoho nezaujalo a proto se zhrzeně odsunuje za výčep. Večer plyne v družné zábavě a na chlad za chvíli nikdo nevzpomene. Dokonce zapomínáme příkládat, takže kamínka téměř vyhasnou. S pozdním večerem nás majitel vyhání. Bereme pár lahváčů na pokoj, kde zábava pokračuje. Loučíme se kolem jedné a míříme do naší studené kobky. Jsme tam dva, postele tři. Pavla rekvíruje druhou přikrývku a já jdu spát v mikině. Nepovažuji se zrovna za citlivku, ale tušit tohle, vezmu si s sebou spacák.

Ráno je pošmourné a z vedlejšího baráku se line smrad spáleného hnědého uhlí nebo možná i něčeho horšího. Je kosa. Jdu oškrábat námrazu a z auta. Teploměr ukazuje -12 stupňů. Posléze se scházíme v různém stavu čerstvosti u snídaně tradičně prochladlém lokále. Horký čaj nebo kafe to však napraví. Nepříliš bohatou nabídku pečiva a příslušenství domácí záhy vylepšuje mocnou porcí míchaných vajíček s tím, že až to zbaštíme, udělá další. Pavla musí odpoledne do práce, takže se dlouho nezdržujeme a loučíme se s ostatními. Domácí nás ještě zkasíruje a po promrzlé silnici I/38 míříme na Jihlavu a po dálnici ku Praze. Cesta proběhla bez komplikací a podle ohlasů z diskuze i u ostatních tomu bylo podobně.